News
    Něco o mně
    Bydliště
    Webdesign
    Lyžování
    Snowboarding
    Cyklistika
    Moje autíčko
    Fotografie
    Odkazy
    U2
    Přátelé
    Kniha návštěv
    Pošlete mi SMS
wz.cz
Linux Software
ROOT.cz
Linux Software
U2 - irská rocková kapela
Diskografie
Boy {1980}
October {1981}
War {1983}
Under A Blood Red Sky {1983}
The Unforgetable Fire {1984}
Wide Awake in America {1985}
The Joshua Tree {1987}
Rattle And Hum {1988}
Achtung Baby {1991}
Zooropa {1993}
Pop {1997}
The Best Of 1980-1990 & B-Sides {1998}
All That You Can't Leave Behind {2000}
The Best Of 1990-2000 & B-Sides {2002}
Z historie - aneb U2 v letech 1976 - 1979
16. září roku 1979 se objevil tehdy pouze na irském trhu debutový singl U23 neznámé dublinské kapely U2. Korunoval tříleté úsilí čtveřice teenagerů, která měla jediný cíl - stát se nejslavnější kapelou na světě. Okamžitě stanul na vrcholku irského žebříčku a U2 se prvně objevili na obálce dublinského měsíčníku Hot Press, když byli o tři měsíce později vyhlášeni nejlepší domácí kapelou. Singlová nahrávka oběhla sice i britské hudební redakce, ale nezaznamenala nejmenší odezvu. Anglie měla U2 objevit až s třetím albem War, Amerika až s pátou multiplatinovou deskou The Joshua Tree. Dnes jsou U2 označováni za nejslavnější rockovou kapelu a jejich historie byla popsána v desítkách knih (bohužel žádná nebyla přeložena do češtiny) a stovkách článků. Podrobněji i stručněji, na základě osobních rozhovorů i zprostředkované pomocí novinových článků. Většina knižních biografií i časopiseckých profilů ale začíná až s vydáním debutového alba Boy v roce 1980 a popisuje vzestup U2 přes vystoupení na Live Aid v roce 1984 celosvětový obří úspěch v letech 1987-8 až po zatím poslední turné Zoo TV, ukončené v roce 1993. Je to až příliš otřelá historie, neustále opakovaná u příležitosti vydání každé nové desky, aktuální album Pop nevyjímaje. Proto vám nyní nabízíme zcela odlišný pohled na jednu z nejslavnějších kapel a popisujeme období, kdy U2 vznikali a nikdo na světě, včetně kapely samotné tak úplně nevěřil, že by z této čtveřice někdy mohlo něco být...

Paul Hewson, kterého dnes celý svět oslovuje Bono Vox, je rodilý Dubliňan. Narodil se zde 10. května 1960 a dodnes irskou metropoli neopustil. Sám sebe popisuje jako velmi činorodé dítko, což dokládá vzpomínkou na vlastní diskotékový klub The Web, který si coby adolescent otevřel v počátku sedmdesátých let v budově dublinské školy, kterou navštěvoval. Už tehdy si prý přál být slavný a o to víc byl zklamaný, když jeho podnik v krátké době zkrachoval. Smutek ale brzy vystřídala nová naděje - Paul se doslechl, že na školní nástěnce v Dublinské škole Mount Temple Comprehensive visí inzerát, v němž se sháněl kytarista do nové kapely. Paul byl vcelku mizerný hráč, ale byl podzim roku 1975, blížila se punková revolta a instrumentální schopnosti v té době nehrály roli. Hudba přestávala být o technice a kytara začala sloužit v první řadě jako vyjádření osobního postoje a přesvědčení, až každý může dělat cokoliv se mu zachce.

Inzerát na škole vyvěsil čtrnáctiletý Larry Mullen (narozen 31. října 1961), nadaný hudebník, původem rovněž z Dublinu, který už od svých devíti let hrál na bicí a v době, kdy se rozhodl založit si vlastní kapelu už stačil projít seskupeními Artane Boys Band a Post Office Band. Do obou skupin přišel jako poslední, byl nucen respektovat požadavky kapelníků a navíc se mu hudba ani jedné ze skupin nijak zvlášť nelíbila. Odešel si tedy založit vlastní kapelu. Nečekal ale jen na odpovědi na svou annonci, ale zároveň kontaktoval svého spolužáka Adama Claytona, čímž potrvdil, že s napjatými vztahy mezi Iry a Angličany to nemusí být zákonitě tak špatné. Adam se totiž narodil 13. března 1960 v Chinnoru, hrabství Oxfordshire a do Dublinu se s rodiči přistěhoval teprve několik měsíců před tím, než mu Larry nabídl místo v kapele. Jeho rozčepýřené blonďaté vlasy, výrazné brýle a afghánský kabát na něj stačily okamžitě upozornit všechny návštěvníky školy v Mount Temple, vzpomíná s odstupem času Larry, přesvědčený, že Adam byl v té době tím nejvhodnějším člověkem do kapely. Teprve později se ho začínající kapelník zeptal, zda vůbec umí na nějaký nástroj. Naštěstí pro Larryho, Adam kromě blonďaté kštice vlastnil i basu a souhlasil, až se zůčastní jamu v bubeníkově domě s dalšími lidmi - tedy bude-li někdo na inzerát vůbec reagovat. Přišli tři zájemci: Dave Evans (narozen 8. srpna 1961 v Londýně, ale od prvního roku svého života pobývající v Dublinu) a jeho bratr Dick, kteří si postavili vlastní kytaru a Paul Hewson, který nikdy kytaru neměl, ale trval na tom, že na jednu může hrát. Když mu tedy někdo nějakou půjčí. Na programu první zkoušky měly být hitovky Rolling Stones(v době punku!), ale nakonec se ukázalo, že Adam ve skutečnosti na svojí luxusní baskytaru vůbec neumí a kytara bratří Evansů mnohem líp vypadá, než zní. Výsledkem byla produkce hluku, která ale na všechny zapůsobila natolik, že se slavnostně prohlásili za kapelu. Nazvali se Feedback a odpřisáhli si, že budou poctivě zkoušet třikrát týdně. Nejvíce nadšený skutečností, že je členem kapely, byl šestnáctiletý Paul Hewson. O dva roky dřív ztratil matku a hudba byla jedinou věcí, na kterou se upnul. V té době byl fanouškem T. Rex, Davida Bowieho a Patti Smith a se svými kamarády snil o budoucnosti rockové hvězdy. Pravidelně se scházeli, aby u někoho doma poslouchali desky, říkali si Lypton Village a společně nadávali na typický irský způsob života, který znamenal chodit do hospody, oženit se, mí děti, sehnat práci a udržet se v ní následujících padesát let. Nenáviděli gaelský fotbal a vyhýbali se 'normálním' lidem. Přitahovali je naopak rozliční outsideři a k zdůraznění svého opozičnictví si Lypton Village dali navzájem nová jména jako Gavin Friday, Guggi, David Busarus Scott, Strongman a Dik (dříve Dick Evans). Paul byl přejmenován na Bono Voxe podle názvu obchodu s hudební aparaturou na O'Connelově ulici a právě on o něco později pokřtil Davea Evanse na The Edge - prý kvůli jeho bystrým myšlenkám. Paradoxně dnes zná oba tyto členy U2 celý svět právě pod jejich přezdívkami a jen málo kdo ví, jaká jsou jejich skutečná jména.

Zkušebnu našli hudební začátečníci Feedback v Mount Temple School, kde se skutečně podle své přísahy pravidelně scházeli k prvním společným muzikantským krůčkům. Jak jich přibývalo, začalo být nad slunce jasnější, že Bony nemůže hrát na kytaru - navíc ani nijak zvlášť dobře nezpíval - a čtveřice jeho spoluhráčů pomalu začala přemýšlet, jak by se ho zbavila. Bona si toho byl velmi dobře vědom a rychle začal doplňovat nedostatek hudebních schopností úsilím na vylepšení svých frontmanských kvalit. Ty u něj byly nesporné od samého začátku a s postupem času právě charismatickým chováním přesvědčil kapelu o své nenahraditelnosti. Dokonce se začal zlepšovat i jeho zpěv a z nedávné pětice vytvářející jenom hluk se pomalu stávala kapela, schopná hrát skutečné písničky. Jenže právě v tu chvíli se Bono (který byl o ročník výš než Adam a The Edge a o dva roky starší než Larry) rozhodl k studiu na University College Dublin. Jeho odjezd by s největší pravděpodobností vážně narušil pravidelné zkoušení a není vyloučeno, že by krátkou kariéru kapely zcela ukončil. Naštěstí pro Feedback bylo později zjištěno, že Bono propadl u zkoušky z Irštiny a tak byl poslán zpět na Mount Temple k dalšímu nezáživnému roku studia. Díky tomu se kapela mohla zúčastnit soutěže talentů kterou vypsalo ředitelství školy, kterou členové začínající kapely navštěvovali.

Byl to pro ně první koncert, a i když odehráli pouze desetiminutový koncert složený z coververzí, dostalo se jim bouřlivé odezvy publika. To je nadchlo v krátké době si smluvili v nedalekém malém klubu druhý koncert a u jehož příležitosti si změnili jméno na The Hype a jednou pro vždy ustálili sestavu - to když kapelu opustil Dik Evans a zbyla nerozlučná čtveřice Bono, The Edge, Larry Mullen a Adam Clayton. Dál zkoušela a příležitostně i koncertovala, ale nijak výrazných pokroků nedosahoval. Alespoň do té doby, než posledně jmenovaného vyhodili v březnu 1978 z Mount Temple. Důvodem byla jeho promenáda po školní chodbě v adamově rouše. Clayton si jako satisfakci vybral kapelu, jíž se rozhodl věnovat všechen svůj čas a energii. Adam v tuhle kapelu věřil dřív, než kdokoliv jiný, tvrdí Bono. Možná to bylo proto, že byl vyhozen ze školy neměl jinou alternativu, ale v patnácti, šestnácti si vzal do hlavy, že rock'n'roll je to, o v životě prostě musí nevyhnutelně dělat. Adam začal tím, že obtelefonaval hudebníky dublinské rockové scény (jako třeba zpěváka Then Lizzy Phila Lynotta) a žádal je o radu, jak uspořádat skutečné koncerty ve významných dublinských rockových klubech. V té době se také Adam zmínil Stevu Averillovi, zpěvákovi jedné z prvních irských punkových kapel jménem The Radiators From Space, se svými obavami z názvu The Hype. Steve navrhl název U2 (slovo tak dvojsmyslné, že se může vztahovat k letadlu, ponorce, dělostřelecké baterii anebo prostě znamená you too=vy také) a nejslavnější irská kapela tak dostala své současné jméno, což jakoby se stalo zlomovým bodem v jejich kariéře - krátce p té, na den svatého Patricka, se U2 vypravili do Limericku, kde se zúčastnili sponzorované soutěže Harp Lager a druhý den se vrátili domů s hlavní cenu v podobě pěti set liber a příležitostí nahrát demosnímek ve studiích CBS. To je přimělo nechat stranou coververze Beach Boys, an nichž si odbývali své první krůčky a pokusit se o vlastní repertoár, postavený na specifickém zvuku, jak si přál The Edge. Ten začal propracovávat svůj dneska tak osobitý styl, který se zrodil z bluesových linek, doplněných o řadu zvukových efektů, které měly podle kytaristových slov dodat hře barvu. V té době Bono rovněž přišel se svými prvními texty. Nikdy na nich nepracoval žádným typickým způsobem a namísto toho donekonečna do přibližné vokální melodie improvizoval a zkoušel vybírat nejvhodnější slova; tento styl si uchoval i v pozdějším období, kdy ve studiu dlouho seděl nad již nahranou hudbou a z cárů popsaných papírů doslova stavěl konečnou podobu textu. Tehdy vznikla první podoba písní, které měly později být známy pod názvy Cartoon World, The Fool a Shadows And The Tall Trees, ale nedůležitější písní 2 byla ta, kterou ve svém pokoji, vzpomínal na matku a znovu a znovu se zaobíral oblíbenými a podle něj jedinými důležitými životními tématy, se kterými nelze nic dělat - narozením a smrtí. Jak říká Bono, jsou prostě mimo kontrolu (Out Of Control - jak byla skladba pojmenována)

Koncerty U2 v té době přitahovaly jen velmi málo fanoušků, ale kapela se blížila ke další křižovatce své kariéry. Školní léta se nachýlila ke konce, což by znamenalo, že by se kapela mohla konečně rozjet naplno - kdyby ovšem rodiče všech členů nezačali na své synky tlačit, aby si našli nějaká seriózní zaměstnání. U2, zoufale se snažící zachránit svojí kariéru, požádali o pomoc redaktora dublinského hudebního měsíčníku Hot Press, Billa Grahama, který jim poradil, aby si opatřili nějakého seriózního a především dobře vypadajícího manažera - ten by prý mohl na hudbě nepřející rodiče zapůsobit. Sám jim dal na jednoho takového telefonní číslo. Byl jím Grahamův přítel Pul McGuiness, který pracoval ve filmové produkci, ale vedle toho manažeroval keltskou folkrockovou kapelu Spud. S hudbou tedy měl své zkušenosti.

McGuiness viděl prvně U2 v květnu v Dublinském Project Arts Theatre a ačkoliv věděl, že mají před sebou dlouho a obtížnou cestu, byl okouzlen Bonovým projevem a rozhodl se s kapelou spolupracovat. McGuinessův příchod byl pro budoucnost kapely rozhodujícím okamžikem. McGuiness dobře věděl, že rock'n'roll je v první řadě byznys, takže kapela pod jeho vlivem následujících šest měsíců zkoušela tvrději než kdykoliv předtím, odehrála v krátké době desítky koncertů (během nichž Bono začal propracovávat svojí v budoucnu tolik pověstnou komunikaci s publikem - v počátcích se procházel mezi lidmi, často je žádal o cigaretu, zapalovač nebo obojí, načež někteří lidé odešli v domnění, že jde o blázna, ale většina očarovaně vydržela až do konce, kdy zuřivě žádala přídavek) a natočila třískladbové demo s ex-baskytaristou Horslips Bary Devlinem. To představili U2 v únoru 1979, když se zúčastnili čtyřiadvacetihodinového festivalu Dark Space, uváděném britským legendárním DJ Johnem Peelem. Vystupovali zde společně s kapelami Virgin Prunes, Protex, DC Nien, The Vipers a Mekons a ačkoliv celý festival byl recenzován novináři z britského týdeníku New Musical Express, o U2 se v časopisu neobjevila ni jediná zmínka.

Mezitím navzdory McGuinnessově nejlepšímu úsilí, demosnímek nezaujal žádnou důležitou firmu, takže nezbývalo, než na jaře roku 1979 podepsat smlouvu s nikterak perspektivní irskou pobočkou CBS. Pro tuhle značku U2 urychleně natočili v produkci Chase De Whalleyho tři skladby na své debutové EP U23 - Out Of Control, která se stala jednou z ústředních písní na jejich koncertech, Stories For Boys a Boy/Girl. Nemohli se ale rozhodnout, která z nich by měla být na straně A, takže nakonec přijali nabídku DJ Davea Fanninga z rádia RTE, aby píseň vybrali rozhlasoví posluchači. Fanning přehrál ve svém pořadu všechny tři skladby a z hlasování vyšla nakonec vítězně Out Of Control. Debutový singl se objevil v nákladu tisíc kusů 16. září a okamžitě se usadil na špičce irské hitparády. Slavná kariéra U2 začala. Dál už to znáte.