|
|
 |
 |
Boy {1980}
October {1981}
War {1983}
Under A Blood Red Sky {1983}
The Unforgetable Fire {1984}
Wide Awake in America {1985}
The Joshua Tree {1987}
Rattle And Hum {1988}
Achtung Baby {1991}
Zooropa {1993}
Pop {1997}
The Best Of 1980-1990 & B-Sides {1998}
All That You Can't Leave Behind {2000}
The Best Of 1990-2000 & B-Sides {2002}
|
|
16. září roku 1979 se objevil tehdy pouze na irském trhu debutový
singl U23 neznámé dublinské kapely U2. Korunoval tříleté úsilí čtveřice teenagerů, která měla
jediný cíl - stát se nejslavnější kapelou na světě. Okamžitě stanul na vrcholku irského žebříčku
a U2 se prvně objevili na obálce dublinského měsíčníku Hot Press, když byli o tři měsíce později
vyhlášeni nejlepší domácí kapelou. Singlová nahrávka oběhla sice i britské hudební redakce, ale
nezaznamenala nejmenší odezvu. Anglie měla U2 objevit až s třetím albem War, Amerika až s pátou
multiplatinovou deskou The Joshua Tree. Dnes jsou U2 označováni za nejslavnější rockovou kapelu
a jejich historie byla popsána v desítkách knih (bohužel žádná nebyla přeložena do češtiny) a stovkách
článků. Podrobněji i stručněji, na základě osobních rozhovorů i zprostředkované pomocí novinových
článků. Většina knižních biografií i časopiseckých profilů ale začíná až s vydáním debutového alba
Boy v roce 1980 a popisuje vzestup U2 přes vystoupení na Live Aid v roce 1984 celosvětový obří úspěch
v letech 1987-8 až po zatím poslední turné Zoo TV, ukončené v roce 1993. Je to až příliš otřelá
historie, neustále opakovaná u příležitosti vydání každé nové desky, aktuální album Pop nevyjímaje.
Proto vám nyní nabízíme zcela odlišný pohled na jednu z nejslavnějších kapel a popisujeme období, kdy
U2 vznikali a nikdo na světě, včetně kapely samotné tak úplně nevěřil, že by z této čtveřice někdy
mohlo něco být...
Paul Hewson, kterého dnes celý svět oslovuje Bono Vox, je rodilý Dubliňan. Narodil se
zde 10. května 1960 a dodnes irskou metropoli neopustil. Sám sebe popisuje jako velmi činorodé dítko, což
dokládá vzpomínkou na vlastní diskotékový klub The Web, který si coby adolescent otevřel v počátku sedmdesátých
let v budově dublinské školy, kterou navštěvoval. Už tehdy si prý přál být slavný a o to víc byl zklamaný,
když jeho podnik v krátké době zkrachoval. Smutek ale brzy vystřídala nová naděje - Paul se doslechl, že
na školní nástěnce v Dublinské škole Mount Temple Comprehensive visí inzerát, v němž se sháněl kytarista do
nové kapely. Paul byl vcelku mizerný hráč, ale byl podzim roku 1975, blížila se punková revolta a instrumentální
schopnosti v té době nehrály roli. Hudba přestávala být o technice a kytara začala sloužit v první řadě jako
vyjádření osobního postoje a přesvědčení, až každý může dělat cokoliv se mu zachce.
Inzerát na škole vyvěsil čtrnáctiletý Larry Mullen (narozen 31. října 1961), nadaný hudebník, původem
rovněž z Dublinu, který už od svých devíti let hrál na bicí a v době, kdy se rozhodl založit si vlastní
kapelu už stačil projít seskupeními Artane Boys Band a Post Office Band. Do obou skupin přišel jako poslední,
byl nucen respektovat požadavky kapelníků a navíc se mu hudba ani jedné ze skupin nijak zvlášť nelíbila.
Odešel si tedy založit vlastní kapelu. Nečekal ale jen na odpovědi na svou annonci, ale zároveň kontaktoval
svého spolužáka Adama Claytona, čímž potrvdil, že s napjatými vztahy mezi Iry a Angličany to nemusí být
zákonitě tak špatné. Adam se totiž narodil 13. března 1960 v Chinnoru, hrabství Oxfordshire a do Dublinu
se s rodiči přistěhoval teprve několik měsíců před tím, než mu Larry nabídl místo v kapele. Jeho rozčepýřené
blonďaté vlasy, výrazné brýle a afghánský kabát na něj stačily okamžitě upozornit všechny návštěvníky školy
v Mount Temple, vzpomíná s odstupem času Larry, přesvědčený, že Adam byl v té době tím nejvhodnějším
člověkem do kapely. Teprve později se ho začínající kapelník zeptal, zda vůbec umí na nějaký nástroj. Naštěstí
pro Larryho, Adam kromě blonďaté kštice vlastnil i basu a souhlasil, až se zůčastní jamu v bubeníkově domě s
dalšími lidmi - tedy bude-li někdo na inzerát vůbec reagovat. Přišli tři zájemci: Dave Evans (narozen
8. srpna 1961 v Londýně, ale od prvního roku svého života pobývající v Dublinu) a jeho bratr Dick, kteří si
postavili vlastní kytaru a Paul Hewson, který nikdy kytaru neměl, ale trval na tom, že na jednu může hrát.
Když mu tedy někdo nějakou půjčí. Na programu první zkoušky měly být hitovky Rolling Stones(v době punku!),
ale nakonec se ukázalo, že Adam ve skutečnosti na svojí luxusní baskytaru vůbec neumí a kytara bratří Evansů
mnohem líp vypadá, než zní. Výsledkem byla produkce hluku, která ale na všechny zapůsobila natolik, že se
slavnostně prohlásili za kapelu. Nazvali se Feedback a odpřisáhli si, že budou poctivě zkoušet třikrát týdně.
Nejvíce nadšený skutečností, že je členem kapely, byl šestnáctiletý Paul Hewson. O dva roky dřív ztratil matku
a hudba byla jedinou věcí, na kterou se upnul. V té době byl fanouškem T. Rex, Davida Bowieho a Patti Smith a
se svými kamarády snil o budoucnosti rockové hvězdy. Pravidelně se scházeli, aby u někoho doma poslouchali desky,
říkali si Lypton Village a společně nadávali na typický irský způsob života, který znamenal chodit do hospody,
oženit se, mí děti, sehnat práci a udržet se v ní následujících padesát let. Nenáviděli gaelský fotbal a vyhýbali
se 'normálním' lidem. Přitahovali je naopak rozliční outsideři a k zdůraznění svého opozičnictví si Lypton Village
dali navzájem nová jména jako Gavin Friday, Guggi, David Busarus Scott, Strongman a Dik (dříve Dick Evans). Paul byl
přejmenován na Bono Voxe podle názvu obchodu s hudební aparaturou na O'Connelově ulici a právě on o něco později
pokřtil Davea Evanse na The Edge - prý kvůli jeho bystrým myšlenkám. Paradoxně dnes zná oba tyto členy U2 celý svět
právě pod jejich přezdívkami a jen málo kdo ví, jaká jsou jejich skutečná jména.
Zkušebnu našli hudební začátečníci Feedback v Mount Temple School, kde se skutečně podle své přísahy
pravidelně scházeli k prvním společným muzikantským krůčkům. Jak jich přibývalo, začalo být nad slunce jasnější,
že Bony nemůže hrát na kytaru - navíc ani nijak zvlášť dobře nezpíval - a čtveřice jeho spoluhráčů pomalu začala
přemýšlet, jak by se ho zbavila. Bona si toho byl velmi dobře vědom a rychle začal doplňovat nedostatek hudebních
schopností úsilím na vylepšení svých frontmanských kvalit. Ty u něj byly nesporné od samého začátku a s postupem
času právě charismatickým chováním přesvědčil kapelu o své nenahraditelnosti. Dokonce se začal zlepšovat i jeho
zpěv a z nedávné pětice vytvářející jenom hluk se pomalu stávala kapela, schopná hrát skutečné písničky. Jenže právě
v tu chvíli se Bono (který byl o ročník výš než Adam a The Edge a o dva roky starší než Larry) rozhodl k studiu na
University College Dublin. Jeho odjezd by s největší pravděpodobností vážně narušil pravidelné zkoušení a není
vyloučeno, že by krátkou kariéru kapely zcela ukončil. Naštěstí pro Feedback bylo později zjištěno, že Bono propadl
u zkoušky z Irštiny a tak byl poslán zpět na Mount Temple k dalšímu nezáživnému roku studia. Díky tomu se kapela
mohla zúčastnit soutěže talentů kterou vypsalo ředitelství školy, kterou členové začínající kapely navštěvovali.
Byl to pro ně první koncert, a i když odehráli pouze desetiminutový koncert složený z coververzí, dostalo
se jim bouřlivé odezvy publika. To je nadchlo v krátké době si smluvili v nedalekém malém klubu druhý koncert a u
jehož příležitosti si změnili jméno na The Hype a jednou pro vždy ustálili sestavu - to když kapelu opustil
Dik Evans a zbyla nerozlučná čtveřice Bono, The Edge, Larry Mullen a Adam Clayton. Dál zkoušela a příležitostně
i koncertovala, ale nijak výrazných pokroků nedosahoval. Alespoň do té doby, než posledně jmenovaného vyhodili
v březnu 1978 z Mount Temple. Důvodem byla jeho promenáda po školní chodbě v adamově rouše. Clayton si jako
satisfakci vybral kapelu, jíž se rozhodl věnovat všechen svůj čas a energii. Adam v tuhle kapelu věřil dřív,
než kdokoliv jiný, tvrdí Bono. Možná to bylo proto, že byl vyhozen ze školy neměl jinou alternativu, ale v
patnácti, šestnácti si vzal do hlavy, že rock'n'roll je to, o v životě prostě musí nevyhnutelně dělat. Adam
začal tím, že obtelefonaval hudebníky dublinské rockové scény (jako třeba zpěváka Then Lizzy Phila Lynotta)
a žádal je o radu, jak uspořádat skutečné koncerty ve významných dublinských rockových klubech. V té době se
také Adam zmínil Stevu Averillovi, zpěvákovi jedné z prvních irských punkových kapel jménem The Radiators
From Space, se svými obavami z názvu The Hype. Steve navrhl název U2 (slovo tak dvojsmyslné, že se může vztahovat
k letadlu, ponorce, dělostřelecké baterii anebo prostě znamená you too=vy také) a nejslavnější irská kapela tak
dostala své současné jméno, což jakoby se stalo zlomovým bodem v jejich kariéře - krátce p té, na den svatého
Patricka, se U2 vypravili do Limericku, kde se zúčastnili sponzorované soutěže Harp Lager a druhý den se vrátili
domů s hlavní cenu v podobě pěti set liber a příležitostí nahrát demosnímek ve studiích CBS. To je přimělo nechat
stranou coververze Beach Boys, an nichž si odbývali své první krůčky a pokusit se o vlastní repertoár, postavený
na specifickém zvuku, jak si přál The Edge. Ten začal propracovávat svůj dneska tak osobitý styl, který se zrodil
z bluesových linek, doplněných o řadu zvukových efektů, které měly podle kytaristových slov dodat hře barvu. V té
době Bono rovněž přišel se svými prvními texty. Nikdy na nich nepracoval žádným typickým způsobem a namísto toho
donekonečna do přibližné vokální melodie improvizoval a zkoušel vybírat nejvhodnější slova; tento styl si uchoval
i v pozdějším období, kdy ve studiu dlouho seděl nad již nahranou hudbou a z cárů popsaných papírů doslova stavěl
konečnou podobu textu. Tehdy vznikla první podoba písní, které měly později být známy pod názvy Cartoon World,
The Fool a Shadows And The Tall Trees, ale nedůležitější písní 2 byla ta, kterou ve svém pokoji, vzpomínal na
matku a znovu a znovu se zaobíral oblíbenými a podle něj jedinými důležitými životními tématy, se kterými nelze
nic dělat - narozením a smrtí. Jak říká Bono, jsou prostě mimo kontrolu (Out Of Control - jak byla skladba
pojmenována)
Koncerty U2 v té době přitahovaly jen velmi málo fanoušků, ale kapela se blížila ke další křižovatce své
kariéry. Školní léta se nachýlila ke konce, což by znamenalo, že by se kapela mohla konečně rozjet naplno - kdyby
ovšem rodiče všech členů nezačali na své synky tlačit, aby si našli nějaká seriózní zaměstnání. U2, zoufale se
snažící zachránit svojí kariéru, požádali o pomoc redaktora dublinského hudebního měsíčníku Hot Press, Billa
Grahama, který jim poradil, aby si opatřili nějakého seriózního a především dobře vypadajícího manažera - ten
by prý mohl na hudbě nepřející rodiče zapůsobit. Sám jim dal na jednoho takového telefonní číslo. Byl jím Grahamův
přítel Pul McGuiness, který pracoval ve filmové produkci, ale vedle toho manažeroval keltskou folkrockovou kapelu
Spud. S hudbou tedy měl své zkušenosti.
McGuiness viděl prvně U2 v květnu v Dublinském Project Arts Theatre a ačkoliv věděl, že mají před sebou
dlouho a obtížnou cestu, byl okouzlen Bonovým projevem a rozhodl se s kapelou spolupracovat. McGuinessův příchod
byl pro budoucnost kapely rozhodujícím okamžikem. McGuiness dobře věděl, že rock'n'roll je v první řadě byznys,
takže kapela pod jeho vlivem následujících šest měsíců zkoušela tvrději než kdykoliv předtím, odehrála v krátké
době desítky koncertů (během nichž Bono začal propracovávat svojí v budoucnu tolik pověstnou komunikaci s publikem
- v počátcích se procházel mezi lidmi, často je žádal o cigaretu, zapalovač nebo obojí, načež někteří lidé odešli
v domnění, že jde o blázna, ale většina očarovaně vydržela až do konce, kdy zuřivě žádala přídavek) a natočila
třískladbové demo s ex-baskytaristou Horslips Bary Devlinem. To představili U2 v únoru 1979, když se zúčastnili
čtyřiadvacetihodinového festivalu Dark Space, uváděném britským legendárním DJ Johnem Peelem. Vystupovali zde
společně s kapelami Virgin Prunes, Protex, DC Nien, The Vipers a Mekons a ačkoliv celý festival byl recenzován
novináři z britského týdeníku New Musical Express, o U2 se v časopisu neobjevila ni jediná zmínka.
Mezitím navzdory McGuinnessově nejlepšímu úsilí, demosnímek nezaujal žádnou důležitou firmu, takže
nezbývalo, než na jaře roku 1979 podepsat smlouvu s nikterak perspektivní irskou pobočkou CBS. Pro tuhle
značku U2 urychleně natočili v produkci Chase De Whalleyho tři skladby na své debutové EP U23 - Out Of Control,
která se stala jednou z ústředních písní na jejich koncertech, Stories For Boys a Boy/Girl. Nemohli se ale
rozhodnout, která z nich by měla být na straně A, takže nakonec přijali nabídku DJ Davea Fanninga z rádia RTE,
aby píseň vybrali rozhlasoví posluchači. Fanning přehrál ve svém pořadu všechny tři skladby a z hlasování vyšla
nakonec vítězně Out Of Control. Debutový singl se objevil v nákladu tisíc kusů 16. září a okamžitě se usadil
na špičce irské hitparády. Slavná kariéra U2 začala. Dál už to znáte.
|
|
