|
|
 |
Snowboarding se řadí k nejrychleji se rozvíjejícím sportům na světě.
Toho si snadno všimnete na horách, kde v současnosti jezdí prakticky stejné množství snowboardistů
jako lyžařů. Ještě před čtyřmi či pěti lety lyžaři několikanásobně převažovali. Kam až vlastně sahají
kořeny snowboardingu, který dnes tak úspěšně vytlačuje tradiční lyže?
Z kreseb a textů nalezených ve Skandinávii, na Sibiři a ve střední Asii je doloženo, že
již před tisíciletími se lyže používaly pro dopravu, lov a boj. V jednom rašeliništi ve Švédsku nalezli
archeologové krátkou a širokou lyži, jejíž stáří bylo odhadnuto přibližně na 4500 let. Třeba šlo o
první snowboard, ale to je spíš bláznivá fantazie než realita.
|
 |
|
Počátky snowboardingu v jeho dnešní podobě spadají do 60. a 70. let dvacátého století.
Až v 90. letech se však stal běžným sportem ve většině lyžařských středisek. Prosadit tento sport nebylo
jednoduché. Vzpomínám si, jak nás na několika místech ani nepustili na vlek a u sjezdovek byly cedule
"Zákaz snowboardingu!". Toto hloupé období je už díkybohu za námi.
Vše začalo v roce 1963, kdy jistý Tom Sims z New Jersey zkonstruoval "lyžařské prkno" pro vánoční
výstavu výrobků žáků jedné osmé třídy. Tři roky nato přišel Sherman Poppen se svým "snurferem", což byly
dvě lyže přišroubované k sobě. Pan Poppen si tímto vynálezem zřejmě vydělal hodně peněz, a tak si jej dal ve
Spojených státech patentovat. Dalším z velkých jmen v historii snowboardingu je Jake Burton Carpenter,
který roku 1969 dostal snurfer jako dárek k vánocům (všimněte si, že zatím jde o vyloženě vánoční záležitost),
čímž se zrodila jeho vášeň pro snowboarding. O osm let později Burton uskutečnil svůj sen a založil si ve
Vermontu firmu, která začala vyrábět první sériové výrobky. Další důležitou postavou v pořadí byl Dimitrij
Milovich, jeden z fanatických jezdců na vlnách z východního pobřeží, který přišel na přelomu let 1969 a 1970 s
prknem odlitým z polyesteru. Jenže tento způsob konstrukce se hodně opíral o stavbu surfu, a na sněhu proto byl
zcela nevyhovující. Milovichova firma v roce 1984 zkrachovala, na rozdíl od Burtona, který dodnes vyrábí
snowboardy nejvyšší kvality.
Za "tátu snowboardingu" je však stále považován někdejší mistr světa ve skateboardingu, již zmíněný
Tom Sims. Od roku 1969 žil na západním pobřeží USA a všechen svůj čas věnoval windsurfingu a jízdě na
skateboardu. Spolu s Chuckem Barfootem začal stavět surfové prkno a později se angažovali podobným způsobem
i ve skateboardingu. V polovině sedmdesátých let vyvinul Sims své první snowboardy, které se trochu podobaly
Milovichovým prknům. Měly podobu ryby s patkou, která vypadala jako vlaštovčí ocásek. O dva roky později přešel
Sims na laminátovou konstrukci s dřevěným jádrem.
Roku 1981 se v Coloradu konaly první snowboardové závody. Sims vyhrál slalom se svým vylepšeným prknem,
které již mělo ocelové hrany zapuštěné do laminátu. Tento obrovský skok v technickém vývoji snowboardingu nebyl
dodnes překonán.
S vlnou skateboardingu, která se přelila na "starý kontinent", začal vzrůstat i zájem o klouzání na
sněhu. Nejznámějším evropským průkopníkem je bývalý švýcarský mistr ve skateboardingu José Fernandez. Byl prvním
Evropanem, který kdy soutěžil ve slalomové disciplíně s mistry ze zámoří. V Evropě se stal vítězem prvních
oficiálních závodů, když použil lyžařské vázání, a tím vnesl do snowboardingu zcela nový prvek. Fernandez
způsobil, že se v Evropě dostal do popředí zájmu slalom, zatímco Američané více vyznávali freestyle. Velkým
úspěchem pro evropský snowboarding bylo uspořádání prvního mistrovství světa roku 1987 v alpských městech
Livign a St. Moritz. Tehdy se však konaly jen rychlostní závody.
V dnešní době je tomu jinak. Soutěže se skládají ze tří hlavních disciplín: vedle paralelního a
superobřího slalomu se závodí v U-rampě a nejnovější disciplínou je boarder-cross.
|
Chcete-li si pořídit snowboard, doporučuji Vám zajít do některého ze
skate shopů, které se specializují i na snowboarding. K dostání je ohromný sortiment prken různých
tvarů, velikostí, typů a barev. Asi každý bude přemýšlet, jaké značce má projevit svou přízeň.
Určitá komercializace už bohužel pronikla i do tohoto sportu, takže pokud si chcete připadat "in",
vezměte si s sebou větší než malé množství peněz. Je sice naprosto absurdní, dívat se na někoho s
opovržením jen kvůli tomu, že nemá prkno za deset tisíc, ale to už jsme někde jinde…
Další možností, jak si pořídit dobrý snowboard, je inzerát. Někteří lidé si na jednu
sezónu koupí skvělý snowboard, ale ejhle – další zima přináší nové, lepší a hezčí modely prken.
Tím pádem se koná velký výprodej.
|
 |
|
Teď několik rad, jak postupovat při výběru ideálního prkýnka:
Snowboardy mají podobnou konstrukci jako lyže. Dosud se prosadily tři různé způsoby výroby:
- pěnový způsob (pomocí vstřikování)
- kombinovaný způsob
- sendvičový způsob s dřevěným jádrem
Snowboardy s pěnovým jádrem jsou dnes nejdostupnější. Velkou výhodou těchto prken je jejich váha,
která je podstatně nižší než u ostatních typů. Kombinovaný způsob je lepené dřevěné jádro, které je
obklopeno pěnou. Problémem u tohoto typu je fixace dřevěného jádra během vstřikování pěny. S mírnou
nadsázkou řečeno, kdyby se vám prkno jednoduše rozlepilo, nesmíte se příliš divit. Nejnáročnější je
laminovaný sendvičový způsob. U tohoto postupu se na jednotlivé díly nanese pryskyřice a díly se pak
pod tlakem za vysoké teploty slisují dohromady. Tyto výrobky jsou velice kvalitní, a to se odráží i v ceně.
Snowboardy jsou konstruovány pro jízdu v různých sněhových podmínkách a pro mnoho typů lidí.
Liší se v následujících parametrech:
(Zvětšený obrázek modelu prkna najdete ZDE)
Pro sílu vykrojení je rozhodující vzdálenost mezi nejširším místem špičky a patky, popř.
maximální vykrojení. Čím větší vykrojení, tím lépe bude prkno zatáčet a reagovat na sebemenší změnu pohybu.
Což se samozřejmě nemusí někdy vyplatit – stačí chvilka nepozornosti a jdete na …!
Správné točivosti při jízdě se dosahuje vhodnou kombinací tuhosti prkna a poloměru vykrojení.
Obecně platí, že slalomová prkna jsou tužší a méně pružná. Jsou určena pro těžší sněhové podmínky a
vyžadují dobrý kontakt se zledovatělým sněhem. Tužší prkna také lépe vyhovují pro vyšší rychlosti.
Prkna pro freestyle jsou naopak pružnější, aby se dala dokonale ovládat při skocích, odrazu a dopadu.
Mají velký poloměr vykrojení, protože nejsou určena pro rychlé oblouky. Jejich šířka zvyšuje stabilitu
prkna potřebnou pro freestylové disciplíny.
Spolu s vykrojením a pružností prkna je pro požadované jízdní vlastnosti velmi podstatný průhyb
prkna. Působí-li tlak na hranu prkna pod nohou (tam, kde je průhyb největší), prkno se prohne a vyvolá
průhyb opačný, čímž se dostane do oblouku. Poloměr oblouku je přitom dán poloměrem vykrojení. Větší
průhyb spolu s menší pružností dává prknu dynamickou točivost. Ale vy ze začátku začněte raději tím mírnějším.
To znamená menší průhyb a nižší pružnost.
Závodní prkna pro alpský styl mají malé zakřivení patky, protože jsou určena pro tvrdý sníh.
Pro dokonalé ovládání je nezbytné, aby kontakt prkna se sněhem byl co největší. U prkna pro freestyle je
zakřivení špičky a patky mnohem větší. Prkna pro jízdu volným terénem mají špičku delší a protaženější,
zakřivení patky je menší. Pak se teprve na sjezdovkách můžete pořádně kroutit!
Tvar patky se liší podle účelu, k němuž prkno využíváte. Snowboardy pro alpský styl mají
patku hranatou, což zajišťuje kontakt se sněhem. Prkna na freestyle jsou zaoblená, což umožňuje změnu
pohybu a provádění triků na zemi. A můžete si vybrat, jakou nohou vpředu chcete právě jet.
Všechna prkna se vyrábějí s plastovou skluznicí z P-texu. Pro prodloužení životnosti Vám doporučuji
občas zajít do servisu, kde se o vaše prkénko postarají a "vyléčí" ho z případných šrámů od kamení a podobně.
To samé platí o hranách, které je nutné občas naostřit.
|
Volba vhodného vázání a bot pro vás bude jistě jednodušší než
koupě snowboardu, neboť k dispozici máte jen tři, respektive dva typy.
Měkké vázání se používá při jízdě v U-rampě a u freestylu. K uchycení boty slouží dvě nebo
tři přezky, které jsou volně nastavitelné. Pohodlné usazení boty do vázání umožňují vycpávky v oblasti
přezek, takže nohy mají maximální pohodlí. Největší výhodou tohoto vázání je, že umožňuje plný prožitek
z jízdy, ať už v prašanu nebo na uježděné sjezdovce.
|
 |
|
Jedná se o vázání nastavitelné podle velikosti boty. Používá se s tvrdými botami (přezkáčemi)
převážně pro závodění a řezání oblouků. K uchycení tohoto vázání dochází pomocí přední nebo zadní přezky,
které nohu fixují. S tímto typem vázání dosáhnete většího přenosu síly na snowboard, a tím i větší vykrojení
Oblouku. Tvrdé vázání je však zcela nevhodné pro jízdu prašanem nebo vůbec mimo sjezdovku.
ento typ se objevil poprvé až v roce 1996. Používají se běžné freestylové boty a samotné vázání
nemá žádné přezky. Boty zapnete nebo vypnete zaklapnutím do vázání jediným pohybem. Je to velice praktické
u vleků, kde se často potkáte se skupinkami snowboardistů, kteří si k vypínání vázání lehají, rozepínají
přezku po přezce…
Měkká obuv se požívá výhradně pro freestyle a jízdu volným terénem. Boty vznikly úpravou kanadských
bot do sněhu, ale dnes jsou samozřejmě technicky dokonalejší a hezčí, takže nebudete vypadat jako Hugo z hor.
Největší výhoda této obuvi je vysoká pohyblivost jak na snowboardu, tak i při chůzi. Jsou velmi pohodlné a
mají vysokou pružnost. Stane-li se vám, že hned po poslední jízdě zavítáte na pár lahodných drinků, přežijí
to vaše nohy bez úhony. Ovšem v tvrdých přezkáčích zase budete mít větší stabilitu. Oba druhy bot zkrátka mají
své výhody.
Tvrdé boty se používají pro alpskou techniku a závodění, kde je potřeba větší ovladatelnost. Spolu s
tvrdým vázáním a slalomovým prknem jsou optimálním vybavením pro hodně rychlou jízdu.
|
Pamatuji si, že když mi bylo kolem 15 let, koupila si moje maminka
svítivě růžovou kombinézu. Smích mě přešel, když jsem si uvědomila, že to budu já, kdo bude stát s
tímto semaforem ve frontě. V dnešní době je oblečení na sjezdovkách konzervativnější a nehýří tolika
barvami jako dříve. Nicméně ve snowboardingu hraje oblečení velkou roli a barva rozhodně není hlavním
kritériem. Většina snowboardistů se pomocí oblečení snaží vyjádřit svůj životní styl, respektive
uvolněnější přístup k životu.
Počasí se na horách mění velmi často a především rychle. Buďte na to adekvátně připraveni.
Nejvhodnější je nepromokavé oblečení, protože zejména začínající "prknař" stráví více času na zádech
než vestoje.
|
 |
|
Výběr bund je ve větší míře otázkou vkusu. Velkou roli hraje barva, značka, je-li bunda na zip
nebo se obléká přes hlavu a podobně. Doporučuji však zadní část bundy delší. Nezapomeňte, že budete ze
začátku neustále na zemi, a to i když se vyvarujete pádů. Na snowboardu se totiž odpočívá jen v leže.
Dlouhá bunda vás alespoň částečně uchrání od úplného promočení. Bunda by také měla být vybavena větracími
otvory pod pažemi, odepínací kapucou a vysokým límcem.
Snowboardové kalhoty by stejně jako bunda měly být z nepromokavého materiálu. Většina kalhot je na
kolenou a na hýždích zesílena ze stejného důvodu jako bundy. Doporučuji hlavně správnou velikost kalhot,
což v tomto případě znamená o něco větší, než je vaše obvyklá míra. Zní to jako samozřejmost, ale přesto –
vše si před zakoupením pořádně vyzkoušejte, na sjezdovce už bude pozdě.
Rukou je u snowboardingu velmi zapotřebí, a tak je mějte pořádně chráněné. Vypnout vázání u vleku,
vyndat permanentku, chytit se vleku a udržet se na něm… Nemluvě o pádech, kdy kvalitní rukavice obzvlášť
oceníte. Proto potřebujete pevné rukavice z trvanlivého materiálu, nepromokavé a pokud možno s vyjímatelnou
vložkou, abyste své ruce poznali, až si rukavice po celém dni ježdění sundáte. Na druhou stranu si uvědomte,
že nejde o alternativu štítu – příliš tlusté rukavice omezují šikovnost (a tím i výkonnost) rukou na minimum.
Další výhodou u rukavic je délka přes zápěstí; přetáhnete je přes bundu a sníh se dovnitř nedostane.
Lyžařské brýle patří k nejdůležitějším věcem v lyžařské výbavě. Sněží-li nebo fouká vítr, jste bez
brýlí jako slepí. Proto je raději vždy berte s sebou na sjezdovku, dokonce i v případech, kdy je ráno obloha
jako vymetená. Na horách člověk nikdy neví… Sluneční brýle jsou ve vysokých horách taktéž nezbytné, neboť
zánět spojivek není nic příjemného. Zdaleka tedy nejde jen o zlepšení viditelnosti, ale především o ochranu
očí. Hodit se může i hadřík na utírání skel. Ve vybavení na svah nesmí chybět ani ochranné krémy a nářadí na
utahování vázání. Většina středisek je však už vybavena a u vleků je k dispozici široký výběr šroubováků.
|
Každý snowboardista by měl vědět, v jakém stavu se jeho prkno nachází.
Je velký rozdíl, je-li prkno v udržovaném stavu, nebo nikdy nevidělo vosk a pilník. Zejména mokrý sníh
dokáže být záludný a špatné navoskování může totálně zkazit den ježdění. Další částí, o kterou je
důležité se starat, jsou hrany. Ostře nabroušené hrany usnadňují provádění oblouků, a to hlavně na
tvrdém a zledovatělém sněhu. S tupými hranami je řezání oblouků obtížnější, protože prkno často
podkluzuje. Pokud nemáte v plánu válet se půlku času na sněhu, pečujte o své hrany s láskou.
Před broušením hran je třeba odstranit různé výstupky, ztvrdlé částečky a roztřepené
kraje (ostřiny). Nejsnadnější je použít pilník, brousek nebo brusný papír. Dejte však pozor, abyste
nepoškodili hrany a nezbrousili jejich úhel. Základna hrany se ostří normálním plochým pilníkem,
který držíte naplocho a pilujete od špičky k patce.
|
 |
|
Nejdůležitější, ale hlavně nejpoužívanější částí je úsek pod vázáním. Na hrany zde působí
nejvyšší tlak, a proto by tato část měla být stále ostrá. Je lepší zkontrolovat ji častěji, než riskovat
problémy na sjezdovce.
Prvním krokem před voskováním je důkladné očištění skluznice. Pomocí žehličky rozetřeme čisticí vosk.
Ještě než se vosk ochladí a ztuhne, musí se stáhnout škrabkou z plexiskla. Tím se zaplní i případné rýhy.
Nejdůležitější pro úspěšné voskování je volba správného vosku, který odpovídá sněhovým podmínkám.
Jsou lidé, kteří se domnívají, že voskování se dělá jen tak pro forma, a vosk vybírají podle barvy skluznice.
To jsou ti, které uvidíte sisyfovsky šplhat do sebemenšího kopečku, aby v půlce beznadějně sklouzli zpět…
Výběr vosku závisí na teplotě sněhu, ale pokud snowboard nepřipravujete na závody, stačí vosk universální.
Vosky je možné nanést dvěma způsoby: vtíráním nebo zažehlováním. Doporučuji vosk zažehlit, je to funkčnější a
trvanlivější.
ak na to: Nejprve si zkontrolujte, je-li prkno suché a čisté. Nakapejte rozehřátý vosk na skluznici,
zažehlete jej po celé ploše a nechte zaschnout. Žehličkou pohybujte rychle, aby se skluznice nespálila.
Chcete mít prkno lesklé, hladké a pěkně klouzavé? Pak musíte vychladlý vosk seškrábnout plastovou škrabkou.
Abyste měli při jízdě co nejmenší odpor, doporučuji stahovat vosk od špičky k patce.
Kromě broušení a voskování prkna je nutné starat se o další věci. Častým problémem je povolování
šroubů, které drží snowboardové vázání. Před jízdou je raději překontrolujte, abyste nemuseli absolvovat
dlouhý výstup s nefunkčním vázáním. Úplně ideální je vozit s sebou kapesní šroubovák. Další věcí, kterou
je dobré ohlídat, jsou přezky (u freestylového vázání). Proto nejste-li na prkně, mějte vázání zapnuté a
sklopené. Tím se vyvarujete zbytečnému zlomení přezek.
|
Pokud jste se již rozhodli koupit si snowboard, měli byste uvážit,
jaká disciplína bude pro vás tou nejlepší. Rozeznáváme pět základních stylů: freestyle, freeriding,
jízdu na U-rampě, boardercross a alpský styl.
Freestyle je mezi snowboardisty nejpopulárnější disciplínou. Sám název už vypovídá o
určité volnosti tohoto stylu. Můžete jezdit po sjezdovce, mimo ní, dělat různé triky a jít třeba
do U-rampy. Další výhodou freestylového prkna je, že na něm můžete v podstatě jezdit i pozpátku.
Máte-li pravou nohu jako přední, není problém otočit se o 180 stupňů a najednou máte vpředu nohu
levou (tzv. fakie). Freestylové prkno je velmi podobné snowboardu do rampy, je však o něco delší a
má větší zakřivení špičky a patky. Postoj je poměrně široký, ale není podmínkou.
U triků je důležité začít prvními krůčky, jako jsou triky tipu ollie, a postupně zvyšovat
obtížnost.
|
 |
|
Nejdříve však musíte zvládnout alpskou techniku, která je zmíněná níže.
Freeriding je pro "fajnšmekry", kteří už mají základy snowboardingu za sebou. Tento způsob jízdy
je nejen pro technicky, ale též fyzicky zdatné jedince. Mnozí ovšem tvrdí, že nic krásnějšího už na
snowboardu zažít nejde. Jezdec by měl do jízdy vložit svou osobnost a veškeré umění, odměnou mu pak je
třeba nikým nerušená jízda po nedotčené pláni s dvěma metry prašanu... Styl jízdy čítá nejvíce prvků
freestylu, ale technika jízdy je jiná. Freeriding jako jízda volným terénem vyžaduje menší rozkročení a
vázání by mělo být posunuto více dozadu, aby byla špička co nejvíce odlehčena.
|
Každý začátečník na snowboardu si musí nejdříve zafixovat určité
věci označované jako základní. Jde například o nástup do vázání, pokládání snowboardu skluznicí nahoru,
způsob a směr jízdy, padání a vstávaní a další.
Jednou ze základních věcí, kterou byste si měli ujasnit hned na začátku, je způsob jízdy,
tedy kterou nohu budete mít ve vázání vpředu a kterou vzadu. Podle toho rozlišujeme dva způsoby jízdy:
|
 |
|
- dopředu do vázání se dává levá noha
- přední noha ve vázání je pravá
Jestli jste nikdy nejezdili na skateboardu a nevíte, podle čeho se rozhodovat, nabízím vám jednoduchý
návod. Nejpoužívanější metodou je klouzání na ledě nebo v ponožkách na linoleu. Jedna noha jde automaticky
dopředu a druhá drží balanc těla. Dáváte-li při klouzání dopředu levou nohu, budete na snowboardu jezdit
regular. S pravou nohou vpředu si zvolíte goofy. Po čase se můžete naučit jezdit oběma způsoby.
U snowboardingu rozlišujeme dva směry:
– jedete obličejem ke svahu. Frontsidová hrana je tedy ta,
kde jsou špičky prstů.
– je opakem frontsidu a je to jízda po backsidové hraně, tedy té,
kde máte paty. Při backsidu jedete zády ke svahu.
Volba šířky a úhlu postoje je často jen otázkou pohodlnosti, ale nezapomínejme, že určité typy jízdy
mají své charakteristiky:
Při freestylu se užívá spíše širší postoj, protože je stabilnější. Vzdálenost mezi chodidly by měla
být okolo 50 cm. Úhel vázání u freestylu se nastavuje téměř kolmo na délku prkna, což umožňuje jízdu fakie
(pozpátku).
U alpského stylu se více používá užší postoj, který je pro řezané oblouky nezbytný. Další výhodou
je maximální prošlápnutí prkna, čímž se vyvine veliký tlak na střed snowboardu. Postoj by se měl pohybovat
okolo 45 cm. Vázání se v alpském stylu stáčí více ke špičce a bývá natočeno okolo 45 až 60 stupňů.
Nejprve si najděte nějaké rovné místo, aby snowboard zbytečně neujížděl. Jako první nastupujte do
vázání přední nohou, druhou nohou snowboard jistěte. Při zapínání přezek u měkkého vázání začínejte u kotníkové
přezky a pak teprve zapněte prstovou. Docílí se tím maximálního utěsnění mezi prknem a nohou. Máte-li tvrdé
vázání, zapínejte jej podle toho, jestli má prstovou nebo patovou přezku. Postup je jednoduchý: patu boty
zasunete pod opěrku a přezku zapnete.
Pro začátečníky je důležité naučit se padat a vstávat, protože ze začátku člověk prakticky nic jiného
nedělá. Ztratíte-li rovnováhu na frontsidové hraně, budete padat dopředu. Netlumte pád strkáním rukou pod sebe,
protože tak může dojít ke zlomení zápěstí a dalším úrazům. Opakované pády na kolena mohou být bolestivé, ale to
můžete omezit chrániči. Při pádu dozadu nejde dělat nic jiného, než dopadnout na hýždě. Jako ochranný prostředek
se dá vyzkoušet leccos, ale polštář pod kalhotami vaší eleganci nepřidá.
Vstávání není tak jednoduché, jak vypadá. Pro začátečníka je lehčí zvedat se přes frontsidovou hranu, na
kterou zatlačíte prsty u nohou a horní část těla pažemi zvednete, tzn. stojíte na frontsidové hraně. Pokud
vstáváte přes backsidovou hranu, zatlačíte na ni patami a pomocí rukou, kterými jste vzadu opřeni, dostanete
horní část trupu švihem do vzpřímené polohy.
|
Základní věcí, kterou si musí osvojit každý začínající snowboardista
je udržení rovnováhy. Pro nácvik je ideálním terénem rovina. Jakmile zvládnete udržet na prkně balanc,
můžete se přemístit na mírnější svahy a začít se učit ovládat hrany a posléze i zatáčet.
Tento cvik je potřebný pro získání základního snowboardového postoje.Jezdec musí přenést váhu
na přední koleno, přičemž tělo je natočeno dopředu.
|
 |
|
Pro nácvik si najděte rovný terén, do vázání upněte jen přední nohu a zadní nohou se odražte.
Když se snowboard rozjede, dejte zadní nohu na protiskluzovou podložku mezi vázáním a držte stabilitu.
Po zvládnutí jízdy na rovině je nejlepší přejít k mírnému svahu, který končí rovinou nebo protisvahem,
kde se snowboard sám zastaví.
Na rovném terénu si upněte nohy do vázání a postavte se. Nejlepší metodou pro zvykání si na prkno
je – jakkoliv komicky to může vypadat – poskakování a naklánění se na obě strany.
Princip spočívá v naklápění, neboli vytváření různého úhlu mezi hranou prkna a sněhem.
Přenesete-li všechnu váhu na jednu hranu, zvedne se druhá strana do vzduchu. K nácviku ovládnutí
hran slouží tzv. sesouvání, sesouvání šikmo svahem a metoda padajícího listu.
Najděte si mírný svah a nasaďte si prkno. Vstát z této polohy není zrovna jednoduché,
ale chce to nějaký čas a cvik. Nejprve se převraťte na kolena směrem ke svahu. Prkno by mělo směřovat
po vrstevnici. Zkuste se postavit na frontsidovou hranu a rozložit rovnoměrně váhu na obě nohy.
Pažemi udržujte rovnováhu a postupně zkuste zmenšovat úhel mezi prknem a svahem. Intenzitu tření,
a tím i rychlost sesouvání regulujete tlakem na frontsidovou hranu a zvedáním pat.
Následně můžete zkusit sesouvání na druhé straně, tzn. backsidové. To je většinou těžší a
nepříjemné. Posaďte se tak, aby backsidová hrana byla kolmo na spádnici. Počítejte s tím, že jakmile se
postavíte, dá se prkno ihned do pohybu. Proto regulujte snowboard naklápěním na patní (backsidové) hrany.
Při sesouvání je důležité udržovat rovnoměrné rozložení rovnováhy na obou nohách.
Zvládnete-li sesouvání na frontsidové a backsidové hraně, nebude pro vás sesouvání šikmo svahem
žádný problém. Princip je jednoduchý: spočívá v přenesení váhy těla na přední nohu, aby byla zatížena více
než zadní. Až pojedete po spádnici, začne se špička prkna stáčet. Kdybyste nechali přední nohu zatíženou déle,
zastavíte s nulovou rychlostí na vrstevnici. Proto přeneste váhu částečně na zadní nohu a snažte se prkno
udržet v pohybu. Zpětné přesunutí váhy má za důsledek pohyb opačným směrem po vrstevnici.
Tento cvik se jmenuje velice výstižně, protože jezdec v podstatě kopíruje dráhu,
jakou má list při letu k zemi. Postup je v podstatě stejný jako při sesouvání. Avšak jakmile zamíří
špička prkna ze svahu dolů, přeneste celou váhu na zadní nohu, čímž se zadní část prkna začne sesouvat
ze svahu. V ten okamžik musíte přenést váhu opět na přední nohu a posléze postup opakovat. Zkoušejte tyto
cviky na obou stranách.
Girlanda je polovina oblouku. Toto cvičení by mělo být jedním z finálních, protože po jeho zvládnutí
budete schopni kompletního oblouku a úplného zastavení prkna. V postoji pro sesouvání na frontsidové hraně
přeneste váhu na přední nohu. Tělo by mělo při jízdě vždy směřovat dopředu. Přenesením váhy se prkno dostane
do pohybu po spádnici. Pokrčte obě kolena, tím se sníží poloha těžiště a zvýší tlak na frontsidovou hranu.
Potom s trupem natočeným směrem ke svahu sesouvejte zadní část snowboardu zatížením zadní nohy. Aby se prkno
vrátilo do původní polohy sesouvání, zvětšete naklápění mezi snowboardem a sněhem. Ve chvíli, kdy se prkno
vrací na spádnici, musíte prkno odlehčit zvednutím těla a připravit snowboard na další půloblouk. Zkoušejte
to tak dlouho, než se budete cítit jistí a stabilní.
Teď tedy umíte zatáčet jen na jednu stranu a čeká vás ještě backsidová strana. Výchozí polohou je
sesouvání po backsidové hraně. Trup musí být opět natočen po směru jízdy a váha je na přední noze. Když se prkno
začne rozjíždět po spádnici, snížíte polohu těžiště stejně jako u předešlé girlandy pokrčením kolen. Tím jste
vyvinuli tlak na backsidovou hranu. Teď už jen udržet prkno pod kontrolou. Zatížením zadní nohy začnete
sesouvat prkno ze svahu tlakem na backsidovou hranu. Chcete-li zastavit nebo vrátit snowboard do polohy
sesouvání, stačí opět zvětšit úhel mezi frontsidovou hranou a sněhem. Zatáčení na opačnou stranu, tzn.
backside, je pro začátečníky vždy obtížnější než cokoli jiného, proto tento cvik nepodceňujte.
Zvládli jste předešlé cviky a už vás nebaví šlapat do kopce? Zkuste vlek. Nejběžnější jsou u nás
vleky typu kotva a poma. Ze začátku uplatníte způsob koloběžky, kdy máte ve vázání jen přední nohu. Uchopíte
kotvu a zaháknete ji za stehno nebo ji dáte pod hýždě. Trhnutí při rozjezdu vyrovnáte lehkým předklonem, a
zadní nohou si můžete prkno regulovat. Zadní noha pak setrvává celou dobu jízdy na podložce mezi vázáními.
Je velmi důležité udržet prkno na sněhu celou plochou a ve směru jízdy. Při vystupování přitáhněte kotvu k
sobě, vyhákněte a pusťte. Abyste nepřekáželi ostatním lidem, popojeďte o kousek dál a nazujte si zadní nohu
do vázání.
|
Dalším krokem k úspěšnému zvládnutí snowboardingu jsou oblouky.
Základními oblouky jsou frontsidový a backsidový. U obou bez rozdílu existuje několik zásad,
které musíte při jízdě dodržovat: kolena jsou vždy pokrčená a stále pružící; váha spočívá na
přední noze; hlava, ramena a boky se pohybují ve směru oblouku; před nasazením do dalšího oblouku
zvedáte tělo, a tím snižujete tím tlak na hranu.
Oba oblouky začínají z postoje pro sesouvání. My budeme začínat sesouváním na backsidové hraně,
s rovnoměrně rozloženou váhou na obou nohách.
|
 |
|
Postupně přesouváme váhu na přední nohu a špička prkna se automaticky začne stáčet ke
spádnici. Po chvilce jízdy na backsidové hraně necháme snowboard jet po celé ploše skluznice. Jakmile jede
prkno dolů po spádnici, přeneseme tlak na frontsidovou hranu. Váha musí nadále zůstat na přední noze. Také
pozor, abychom nešli do sebemenšího záklonu, protože prkno by nabralo rychlost a snadno by se mohlo stát
neovladatelným. V okamžiku, kdy začneme tlačit na frontsidovou hranu, musíme zapojit i trup, natočit ho do
jedné polohy a v té pak vydržet až do doby, kdy nás snowboard bude následovat. Současně musíme nechat zadní
nohu volně sesouvat po frontsidové hraně. Po dokončení oblouku bychom měli být v poloze pro sesouvání na
frontsidové hraně.
Začínáme z postoje pro sesouvání na frontsidové hraně, s váhou na obou nohách. Přesuneme váhu na
přední nohu a špička se nám, stejně jako v minulém případě, začne stáčet ve směru spádnice. Po jízdě po
frontsidové hraně necháme prkno jet celou plochou skluznice. Jakmile jede prkno dolů po spádnici,
můžeme přejít k přenesení tlaku na backsidovou hranu. Paže a pohled očí přitom máme ve směru jízdy,
zadní noha se volně sesouvá ze svahu. Backsidový oblouk je obtížnější než frontsidový, protože se tělo
dostává do nepřirozené pozice. Dobrou pomůckou jsou při tomto cviku ruce. Zkuste je mít nataženy při
každém oblouku a ukazovat si tím směr, jako byste jeli za nimi. Po pár hodinách cvičení pro vás ani tento
oblouk nebude žádný problém.
Teď, když ovládáme základní frontsidový a backsidový oblouk každý zvlášť, budeme se je snažit
spojovat. K tomu se musíme naučit ještě jeden druh pohybu. Na začátku každého oblouku snížíme své těžiště
pokrčením v kolenou. Tím více zatížíme prkno při styku se sněhem a oblouk je pak intenzivnější. Po dokončení
oblouků musíme tento pohyb kompenzovat mírným zdvihnutím a uvolněním tlaku na hraně, po které právě jedeme.
Zmenší se styk hrany se sněhem a usnadní nám přechod na druhou hranu.
Pozor: Velice častou chybou při nácviku je provedení oblouku švihem trupu ve směru zatáčení.
Je to nejběžnější chyba a když si na ni člověk zvykne, velmi špatně se odnaučuje!!
A nyní můžeme přejít od základů k pokročilejším technikám. Můžeme upustit od některých pohybů, které už
nebudeme potřebovat:
- na začátku oblouku můžeme méně otáčet trupem
- paže nemusíme mít nataženy dopředu pro udržování rovnováhy
- v oblouku si už nemusíme pomáhat sesouváním zadní nohy ze svahu
Váhu dáme na přední nohu a když se prkno začne stáčet po spádnici, začneme jej zatěžovat pokrčením v
kolenou. Necháme špičku prkna stáčet po spádnici tak dlouho, až bude skluznice na sněhu ležet celou plochou a
nebude na backsidové hraně. Nabereme trochu větší rychlost a zatížíme frontsidovou hranu, při tom lehce
natáčíme ramena a boky do směru, kam jedeme. Prkno samo zatočí a udělá frontsidový oblouk. V tomto okamžiku
musíme snowboard odlehčit a lehce natočit tělo ve směru dalšího oblouku, tj. backsidového. Váha je opět na
přední noze a špička prkna se začne sama stáčet. V tento okamžik musíme prkno zatížit pokrčením v kolenou a
postupujeme stejně jako předešlém případě. Necháme prkno, aby jelo celou svou plochou po svahu. Jakmile začne
snowboard nabírat rychlost, tlačíme na backsidovou hranu. Oblouk se vytočí otáčením boků a ramen ve směru jízdy
a tlakem na hranu. Oblouky je snadnější dělat ve větších rychlostech, ovšem méně zkušeným jezdcům doporučuji
být pro začátek opatrnost!
|
|
