News
    Něco o mně
    Bydliště
    Webdesign
    Lyžování
    Snowboarding
    Cyklistika
    Moje autíčko
    Fotografie
    Odkazy
    U2
    Přátelé
    Kniha návštěv
    Pošlete mi SMS
wz.cz
Linux Software
ROOT.cz
Linux Software
Moje bydliště - krásné městečko Police nad Metují
Odkazy na stránky o Polici nad Metují
http://www.meu-police.cz - oficiální stránky města Police nad Metují
http://www.policenadmetuji.cz - neoficiální stránky města Police nad Metují
Pár fotografií města
Poloha města v České republice
Historie
13. - 19. stolení

Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl dostavěn za energického opata Bavora z Nečtin (1290-1332) v roce 1294. O dva roky později byly budovy kláštera spojeny rajskou zahradou v jeden celek.

Za opata Diviše II. (1385-1409) byl roku 1406 sepsán břevnovský urbář, který podává velice pěkný obrázek o hospodaření kláštera i všech jeho obcí. Jedná se o nejvzácnějších dochovaný urbář v Čechách.

Těsně před vypálením břevnovského kláštera husity dne 22. května 1420 se opat Mikuláš (1419-1426) uchýlil do Broumova a přivezl s sebou ostatky blahoslaveného Vintíře (Gunthera), které byly potom ukryty v Polici v cínové schránce pod oltářem sv. Máři Magdaleny až do roku 1716, kdy byly přeneseny zpět do Břevnova.

Obdobím husitských válek končí léta rozkvětu . Fanatický kališnický kněz Ambrož z Hradce Králové šířící slovo Boží ohněm a mečem, za sebou zanechává pouze spáleniště a spousty mrtvol. Poté, co husité, v květnu 1421 dobyli Jaroměř, Dvůr Králové a Trutnov, bylo proti nim vypraveno slezské vojsko o síle 20 000 mužů. Do Police dorazilo koncem května a celou ji vypálilo. Obyvatelstvo ukryté ve skalách na Ostaši bylo vyzrazeno a pobito. Historické prameny hovoří, že jim byly uřezávány jazyky, uši a nosy, jiným usekávány ruce a nohy, ženy věšeny za vlasy na stromy a házeny ze skal dolů. Kostel i klášter byly pobořeny a mnoho let zůstaly v troskách.

V nastalém bezvládí se rozmohlo loupežení, kterým smutně prosluli otec a syn Koldové ze Žampachu, kteří opanovali hrad Náchod. Na Policku byly sídly loupežníků hrady Adršpach, Střmen, Skály a s největší pravděpodobností i tvrze Vlčinec a Homole. Při trestné slezské výpravě roku 1447 byla všechna tato sídla rozbořena.

Nástupem Jiřího z Poděbrad na český trůn zavládly opět pořádek a právo, ne však na dlouho. Vojsko uherského krále Matyáše vyslané, pod vedením hejtmana Františka z Háje, na podporu slezské vzpoury, obsadilo po roce 1469 Broumov a při výpadech do okolí vypálilo opět celou Polici i s klášterem a po celé další tři roky sužovalo zdejší obyvatelstvo.

K zotavení města z válečných ran přispělo roku 1502 udělení privilegia králem Vladislavem Jagellonským na dva výroční trhy ročně. Po urovnání sporů s opaty obdrželo město od opata Jakuba (1515-1537) velké privilegium zajišťující další klidný rozvoj trvající téměř celé století. Tuto dobu lze nazvat zlatým věkem města Police.

V roce 1560 byly opatem Janem Chotkovským (1553-1575) založeny vesnice Lhotky, dnešní Hony a roku 1561 vesnice Slavný. Zakládaly se cechy – krejčí (1544), ševci a řezníci (1550), tkalci (1566), pekaři a perníkáři (1585).

I toto relativně klidné období mělo své stinné stránky. Skoro celé město vyhořelo při požáru 13. Března 1535, ale bylo brzo obnoveno. Další velký oheň, který spálil polovinu města se připomíná 4. Června 1617. Strašlivý mor řádil na Policku roku 1585. Denně umíralo až 28 lidí a celkem zahynulo 2250 lidí. Poličtí proto tehdy učinili slib Matce boží, že každou pátou neděli po velikonocích vykonají procesí do Warty (Bardo v Polsku), což bylo dodržováno až do poloviny tohoto století.

Za nehodného opata Martina II. z Pravdovic, řečeného „Korýtko“ (1575-1602), došlo v klášteře k uvolnění mravů. Opat se staral více o plnění své peněženky, než o klášterní kázeň, a tak se mezi mnichy vyskytli zištní a špatní lidé. Někteří kněží byli málo vzdělaní, takže kázali i podle kacířských knih a nevědomky rozšiřovali bludy. Morálka v kůru byla natolik uvolněná, že na základě stížnosti musel zasáhnout císař Rudolf II. Ustanovil komisi, která vyšetřila hospodaření kláštera a doporučila odejmout Martinovi opatství. Po kratším odporu opat Martin odstoupil a na jeho místo nastupuje přísný a neústupný opat Wolfgang Selender z Prošovic (1602-1619). Opat Wolfgang zjistil, že Martin ukrývá pod podlahou své cely nastřádané peníze a odejmul mu je. Bylo tam nashromážděno 23 790 dukátů, 6 615 tolarů a drobných za 3 000 kop. Tento poklad zabavil císař Rudolf II., takže klášter přišel zkrátka. Bývalému opatovi Martinovi bylo vykázáno doživotní bydlení v polickém klášteře. Lakotný opat svoji pohanu dlouho nepřežil a roku 1602 zemřel. Pochován byl, jako jediný opat, v Polici, v kapli sv. Jana Křtitele, která byla v místech dnešní sakristie.

Opat Wolfgang Selendera se velice tvrdě zasazoval o vykořenění protestantství na Broumovsku. Došlo ke sporům mezi městem a opatem, které vyvrcholily oblehnutím kláštera měšťany. Opat, aby se zachránil, uprchl tajně v noci přes hory do Police, kde jej přijali a chránili. Na znamení díků nechal postavit na náměstí v Polici sloup, který byl později (1707) přemístěn před kostel. Cestě po které prchal, se dodnes říká „Pánova cesta“.

Během třicetileté války Police velice trpěla tažením vojsk zdejší krajinou. Císařská vojska se střídala se švédskými, obě loupila a drancovala tak vydatně, že již roku 1633 bylo město napolovic v sutinách, vypáleno a ještě postiženo morem. Na celém Policku a Broumovsku bylo v roce 1635 pouze 168 osob schopných platit daně. Posledních pět let této války bylo vůbec nejhroznějších. Obyvatelstvo se často uchylovalo do skal, město bylo zničeno a vydrancováno tak, že po uzavření vestfálského míru bylo v Polici ze 148 domů obyvatelných pouze 63.

Nelidské podmínky za posledních dvou tvrdých opatů Augustýna Seyferta (1653-1662) a Tomáše Sartoria (1662-1700) vyústily v roce 1680 v povstání, kterého se kromě sedláků zúčastnilo i městské obyvatelstvo. Povstání však bylo krutě potlačeno, tři vůdci popraveni a seznam potrestaných obsahoval několik set jmen, mezi nimi i některá z Policka.

Císař Leopold I. udělil v roce 1681 Polici právo třetího výročního trhu na třetí neděli po velikonocích.

Ve stejném roce (1700), ve kterém postihl Polici vinou opilce Mikuláše Vondráčka velký požár, který zničil téměř celé město, nastupuje opatský úřad Otmar Zinke (1700-1738). Jím začíná čtyřicetiletá éra budování a hospodářského rozmachu Policka. Tento nový opat dokázal, zavedením pořádku do správy hospodářství kláštera, rozmnožit klášterní důchody natolik, že mohl nechat postavit tolik staveb, co žádný jiný opat před ním, ani po něm. Klášter v té době najímá stavitele Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce, s jejichž prací se na Policku setkáváme často, i když těžištěm jejich působnosti bylo Broumovsko. K. I. Dientzenhofer navrhl barokní přestavbu klášterního kostela, vystavěl kostel sv. Prokopa v Bezděkově (1729) a hlavně perlu Broumovských stěn – kapli Panny Marie Sněžné na Hvězdě (1733). Za opata Otmara byl roku 1727 složen velice podrobný urbář panství. V roce 1716 byly čtyři dřevěné sloupy sv. Marka nahrazeny kamennými toskánskými. Na Ostaši byl v roce 1720 na místě kaple postaven nový kostel sv. Kříže. Ve stejném roce byly postaveny panské krčmy v Polici, Hlavňově a Bělém. Opat Otmar také nechal vystavět množství mlýnů, založil několik rybníků, zřídil vinopalnu, mydlárnu a jirchárnu, čímž položil základy k zprůmyslnění města.

V roce 1707 byl na náměstí postaven z popudu Bratrstva Panny Marie bolestné barokní sloup, připisovaný Janu Brokoffovi .

Po smrti císaře Karla VI. začínají pruské války o dědictví rakouské. Na Polici opět dolehly válečné útrapy. Opět docházelo k drancování a násilným odvodům k vojsku. Opět okolní lesy a skály sloužily za úkryty před Prušáky. V srpnu 1744 bylo v Polici ubytováno 6 000 pruských vojáků, 1. prosince 1744 projížděl Policí sám král Fridrich II. Požadoval výkupné 16 000 zlatých a když je nedostal, nechal vyrabovat klášter, město i přilehlé vesnice. V červnu 1745 přitáhla celá pruská armáda a zaujala ležení mezi Metují a Žďárem. Rabování a loupení nebralo konce. Po poslední návštěvě Prušáků nezůstala v klášteře ani lžíce, aby se řeholníci mohli najíst. V srpnu 1745 opět ležela celá pruská armáda v polích pod Klůčkem. Zlikvidovala celou úrodu a množství nábytku a podlah z domů na topení. Po nich přijelo 6 000 pověstných Trenkových pandurů a Polici se vedlo stejně. Válečné škody hlášené krajskému úřadu činily 63 528 zlatých.

Zanedlouho začíná sedmiletá válka (1756-1763) a Polici se vedlo opět zle. Generál Laudon byl roku 1758 ubytován v klášteře a řídil odtud vojenské operace. V srpnu 1758 přitáhlo opět celé pruské vojsko a utábořilo se kolem Police a zničilo celou úrodu. Král Fridrich II. se ubytoval v Radešově a v klášteře bydlil maršálek Keith s anglickým vyslancem. Do Police byli sváženi ranění vojáci z blízkých bojišť , čímž se rozmáhaly nemoci. Nemocných a raněných bylo několikrát více než vlastních obyvatel. Průtahy vojsk krajinou, zábor dobytka, koní, krmiva a potravin pro vojsko oslabily zdejší obyvatelstvo natolik, že začalo opět opouštět svá obydlí. Pruské války byly po válkách husitských, nejhorším údobím kraje.

Císař Josef II. při obhlídce zemského opevnění navštívil v září 1778 Polici a přenocoval v klášteře. Jeho reformy se v brzké době dotkly i města. Z jeho nařízení byl roku 1786 zrušen zdejší klášter, v následujícím roce pak zrušen a o rok později rozbořen kostel na Ostaši. Farní kostel byl zrušen roku 1787 a zbořen byl roku 1792. Kaple na Hvězdě byla prodána ke zboření roku 1787.

Napoleonské války opět poznamenaly život ve městě.. Prošlo tudy přes 70 000 pruských a ruských vojáků. V klášteře přespal kníže Konstantin, bratr cara Alexandra.

V létech 1831, 1832 a 1837 postihly Policko epidemie cholery, kterým podlehlo na 700 osob. V roce 1842 zničil oheň tři strany náměstí a radnici, celkem 42 domů.

Pruská válka roku 1866 zdejší obyvatelstvo spíše vystrašila, než způsobila vážnější škody.

Pivovar, který stál od nepaměti uprostřed náměstí, byl v roce1818 přestěhován k radešovskému mostu a na jeho místě postavena v příštím roce kašna. V roce 1820 byla Josefem Opitzem zřízena lékárna, první v širokém okolí.

V roce 1844 byl ve městě zřízen poštovní úřad, v roce 1850 pak berní úřad a soud. Okresní úřad byl založen roku 1855 a zrušen roku 1869.

Každou středu se na náměstí odbývaly slavné plátenické trhy, známé daleko za hranicemi země. Obchodní výměna zboží dosahovala několika tisíc kop plátna a výměna peněz ve směnárně na tehdejší dobu astronomických částek. Většina zisku však plynula do kapes cizích obchodníků a tím mimo město.

V druhé polovině 19. století se začíná prosazovat strojní výroba textilií, která ukončila slavnou éru ručního plátenictví a tím i trhů.

Koncem minulého století bylo započato s výstavbou železnice z Chocně do Broumova. Za necelé dva roky od zahájení stavby přijel do Police 27. června 1875 první vlak. Na nevhodně umístěné nádraží 5 km od města však Police doplácí dodnes.

V roce 1867 začíná Vilém Pelly vyrábět lihoviny, které byly brzo proslulé svou kvalitou v širokém okolí, hlavně však v Prusku. K převratné událost došlo po roce 1892, kdy dochází v Suchém Dole k údajným zjevením Panny Marie dívce Kristině Ringlové. Několikatisícové zástupy poutníků přicházejících denně do Police s sebou přináší i množství finančních prostředků. Vilém Pelly použil zisků z prodeje kořalky k výstavbě přádelny, později barvírny, cihelny a dalších provozů.

Roku 1887 zakládá v Polici Emil Kačner starší výrobu drobného kování a později i bruslí. Jeho syn pak postavil roku 1910 novou továrnu, která se stala základem dnešního Kovopolu.

Bratři František a Josef Pejskarovi zakládají roku 1896 podnik na výrobu šunky a masových konzerv, které díky jejich kvalitě vyváželi do mnoha zemí i mimo Evropu.


20. stolení

V prvním desetiletí dvacátého století nastává průmyslový rozvoj Policka. Roku 1901 postavili bratři Gottliebové v Polici tkalcovnu pro 120 stavů, roku 1907 Vilém Pelly tkalcovnu pro 260 stavů a Julius Goldmann téhož roku tkalcovnu v Bukovici, kde zaměstnával 350 lidí. Roku 1908 postavil M. V. Škop pod Petrovicemi tkalcovnu na lněné zboží pro 60 stavů a roku 1910 Emil Katschner továrnu na brusle.

Roku 1922 byla obec Ledhuj spojena s Policí.

Za napjaté situace mezi ČSR a fašistickým Německem v září 1938 docházelo k hromadnému stěhování českých lidí z Broumova a Teplic do vnitrozemí. Denně projížděly městem nákladní automobily naplněné nábytkem a peřinami. Po kapitulaci české vlády byla zabrány Česká Metuje, Ostaš, Hony a celé Broumovské stěny.

Dne 29.června 1940 se konalo slavnostní otevření Kolárova divadla jako vyvrcholení nadšené snahy herců a funkcionářů ze Spolku divadelních ochotníků Kolár usilujících o nový kulturní stánek již řadu let.

Ukončení II. světové války a nástup komunistů k moci po únoru 1948 znamenal postupný zánik, před válkou tak početných, malých tkalcoven a drobných provozoven. V roce 1958 zaniká až na malé výjimky i soukromé zemědělství na Policku a nastává éra socialistického vlastnictví.

Život ve městě se přispěním jeho obyvatel přesto dále rozvíjel, i když jen tempem, které umožňovalo socialistické hospodářství. Byly otevřeny územní jesle a nová národní škola, upraveno náměstí a Bezděkův park, rekonstruována budova radnice. V roce 1981 byla uvedena slavnostně do provozu další školní budova, později i tělocvična. Město se rozrostlo o četné nové ulice i sídliště změnilo jeho tvář.

Představiteli znárodněného průmyslu se staly n.p. Veba, kde se soustředila tradiční textilní výroba a v oboru strojírenském n.p. Kovopol . Svými výrobky reprezentovaly město i menší socialistické závody a provozovny jako Drůbežnictví Xaverov, Východočeský průmysl masný, Průmysl mléčné výživy, Sklárny Bohemia, Keramika a další.

Úsilím státních orgánů o maximální integraci byly koncem roku 1985 k městu připojeny obce Bezděkov nad Metují, Bukovice, Hlavňov, Hony, Pěkov, Slavný a Suchý důl.