News
    Něco o mně
    Bydliště
    Webdesign
    Lyžování
    Snowboarding
    Cyklistika
    Moje autíčko
    Fotografie
    Odkazy
    U2
    Přátelé
    Kniha návštěv
    Pošlete mi SMS
wz.cz
Linux Software
ROOT.cz
Linux Software
Škola lyžování
LEKCE PRVNÍ: Od neandrtálců, přes telemark až do 21. století
Lyže prošly až neuvěřitelně dlouhým vývojem. Odborníci dělí lyžařskou historii na dvě etapy, předsportovní a sportovní.Chcete poradit při výběru vybavení, potřebujete zlepšit techniku? Zeptejte se profesionála! Radí Helena Zapadlová, instruktorka lyžování a snowboardingu.

  • Předsportovní období

    Toto období začíná objevem lyží již v době kamenné a končí v polovině 19. století. Mezi tím bylo objeveno několik nalezišť po celém světě. Jedním z nich je močál na území Švédska, kde byly nalezeny lyže z doby 4000 let před Kristem. Lyže se tehdy používaly na loveckých výpravách, ale především k dopravě. Postupně se tento dopravní prostředek šířil ze severních zemí do celé Evropy a pronikal i na další kontinenty, do Ameriky a Asie.
  • Sportovní období

    Začátky tohoto období, které trvá dodnes, spadají do poloviny 19. století. Moderní sportovní lyžování bylo zpočátku omezeno jen na oblast Skandinávie, kde nejznámější oblastí byla provincie Telemark. Obyvatelé tohoto území mají velkou zásluhu na rozvoji lyžařské techniky, která se vyvinula až k dnešním moderním formám. Za posledních zhruba 100 let se lyžování rozšířilo do všech světadílů.

  • Významné lyžařské školy

    Vývoj alpského lyžování procházel odlišnými etapami, kterým vždy dominovala konkrétní lyžařská škola. Každá se vyznačovala určitou charakteristikou jízdy s typickými prvky.

  • Norská škola

    V roce 1865 vydal norský generál Werheland první lyžařskou příručku a v roce 1870 založil závodník Norheim z Kristianie tzv. norskou školu. Tyto významné události posunuly lyžařskou techniku kupředu. Na rozdíl od svých předchůdců dokázali Telemarčané jezdit ve vzpřímeném postoji a lyže se naučili ovládat jen pomocí dvou holí a pohybu dolních končetin. Postupně vyvinuli dva způsoby zatáčení na lyžích – telemark a kristianii a jim přizpůsobili tvar lyží (dnes zvaný telemarkský).

  • Lilienfeldská škola

    Roku 1896 vydal Matthias Zdarsky v Hamburku knihu Alpská (lilienfeldská) lyžařská technika. Zdarsky zkrátil dlouhé lyže na 190-220cm, odstranil žlábek a zkonstruoval si vlastní vázání. Charakteristickým prvkem byla opět jízda s jednou holí. Hůl musela být silná, měřila dva metry a na konci byla opatřena kovovým hrotem na zapichování do sněhu. Sloužila hlavně jako opora při brždění a pomáhala v obloucích. Zdarsky kladl veliký důraz na správné postavení lyží a na postoj. Vystihl důležitost předsouvání odlehčené lyže, čímž si vysloužil přezdívku "otec lyžování".

  • Bilgeriho škola

    Zakladatelem této školy byl Rakušan Georg Bilgeri, který převzal jízdu s dvěma holemi a telemarský tvar lyží. Vylepšil však Zdarského oblouk a jeho vázání. Bilgeriho jízda se vyznačovala dynamikou a větší rychlostí. Byl průkopníkem "tuleních pásů", které usnadňují stoupání.

  • Školy s rotační technikou

    Teoretické základy nové techniky, která obsahovala rotační prvky, zpracoval F. Hoshek. Jeho technika spočívala v celistvosti pohybů, ve šroubovitém otáčení těla a v odlehčení lyží.

  • Francouzská rotační škola

    Tato škola se stala vrcholem rotační techniky a ovládla výuku na dalších 20 let.

  • Školy s nerotační technikou

    Charakteristickými znaky byla úzká stopa a odklon trupu od svahu. K typickým představitelům patřili závodníci jako Walch a Rominger.
  • LEKCE DRUHÁ: Výzbroj a výstroj
    Než se rozhodnete pro nákup lyžařské výzbroje, uvažte, do jaké míry se budete tomuto sportu věnovat. Chcete-li být jen občasnými lyžaři, můžete si celé vybavení zapůjčit v půjčovně. Pokud máte možnost lyžovat častěji, pořiďte si raději výstroj a výzbroj vlastní. Do výzbroje řadíme lyže, boty, vázání a hole. Výstrojí rozumíme veškeré oblečení od lyžařských brýlí, přes rukavice až po přilby.

    VÝZBROJ

  • Lyže Lyže by se neměly vybírat jen podle značky a materiálu. Důležité jsou především vaše zkušenosti a zdatnost v lyžování. Ty mají vliv i na délku lyží. Průměrným lyžařům by měly vyhovovat lyže zhruba odpovídající tělesné výšce, ti zdatnější a rychlejší si mohou dovolit i lyže o pár centimetrů delší a naopak.
  • Toto pravidlo platí pro lyžaře, kteří se věnujíklasickému sjezdovému lyžování. Další modifikace lyžování jako jsou akrobatické a extrémní lyžování, jízda v boulích či carving, vyžadují jiné druhy a délky lyží.

    Při výběru bychom neměli opomenout mezinárodní značení lyží písmeny L, A, S (najdete na boku lyže). Skupina L značí lyže pro začátečníky, které jsou poměrně měkké a lehce ovladatelné. Skupina A jsou lyže pro zkušenější lyžaře a třetí skupina S označuje lyže, které byly vytvořeny pro specifické závodní a extrémní

  • Vázání

    Vázání je jednou z nejdůležitějších součástí výzbroje, takřka stejně podstatnou jako lyže. Upevňuje botu k lyži a zároveň umožňuje při velké síle a tlaku, který vzniká při pádu, botu opět odpojit – "vyhodit". Seřízení vázání úměrné ke schopnostem lyžaře a k jeho váze je pro bezpečnost prvořadé. Při špatném seřízení dochází i k těžkým úrazům, proto si raději nechte seřizovat vázání před každou sezónou v odborném servisu.

    Vázání se skládá ze dvou částí – špička a pata. U carvingového lyžování jsou tyto části spojeny deskou, což umožňuje lepší ovladatelnost lyží. Zvyšuje se výška mezi botou a zemí, čímž při nasazení oblouku dochází k většímu hranění a oblouk dosáhne většího úhlového zakřivení (radiusu).

  • Boty Na trhu je nepřeberné množství typů lyžařských bot. Veškeré boty jsou skeletové s vnitřní botičkou a s přezkovým zapínáním. Botička, vyplňující skořepinu boty, má uvnitř udržovat teplo a chránit chodidlo před poraněním. Při výběru bot byste se měli řídit podle věku, lyžařských schopností, způsobu a stylu jízdy a v neposlední řadě i podle hmotnosti. Při zkoušení boty použijte maximálně jedny ponožky a se zkoušením nepospíchejte. Je dobré se do boty upnout a po dobu nejméně patnácti minut sledovat její působení na nohu. Bota by neměla nikde tlačit, ale na druhou stranu by v zapnuté botě měla noha pevně sedět a pata by se při náklonu vpřed neměla zvedat. V přední části boty by mělo být tolik prostoru, abyste mohli hýbat prsty. Nazouvání a vyzouvání z vnitřní botičky by mělo být snadné. Pro děti, mládež a ženy se vyrábějí modely přizpůsobené zvláštnímu tvaru jejich nohou.

  • Hole

    Většina holí se dnes vyrábí z lehkých aluminiových slitin s malým talířkem. Rukojeť má regulovatelnou délku poutka. Při koupi je důležité zvolit správnou délku. Tu zjistíme, když hůl uchopíme za rukojeť a opřeme ji o podlahu. V ideálním případě svírá ohnutá ruka v lokti pravý úhel.

    VÝSTROJ

    Při výběru oblečení na lyže pamatujte, že nejvhodnější je mít na sobě více vrstev, které lze v případě potřeby odkládat. Vzduchové vrstvy mezi jednotlivými kusy oděvu chrání před povětrnostními vlivy. Volte proto teplé lyžařské oblečení z prodyšných materiálů, ve kterých nedochází k nadměrnému pocení. Nezáleží na tom, rozhodnete-li se jezdit v kombinéze nebo ve šponovkách. Dobré je termo prádlo, jako jsou různá trička, kraťasy nebo legíny (Moira). Výhodou tohoto oblečení je zadržování tepla a schopnost nasávat pot.

  • Rukavice

    Rukavice by měly být dostatečně silné a velikost by měla co nejpřesněji odpovídat vaší ruce. Velikou výhodou jsou rukavice, které mají vnitřní stranu zpevněnou a přesahují přes zápěstí.

    K základní výbavě lyžaře patří sluneční a lyžařské brýle. Jednou z funkcí brýlí je ochrana před slunečním zářením. Zároveň brýle umožňují lepší viditelnost za špatných povětrnostních podmínek. Žádný návštěvník hor by samozřejmě neměl opomenout ani krémy s ochranným faktorem a kvalitní tyčinky na rty.
  • LEKCE TŘETÍ: Údržba a mazání lyží
    Pravidelnou údržbou a mazáním lyží prodlužujeme jejich životnost. Základními kritérii pro dobrý požitek z jízdy jsou mechanické a funkční vlastnosti skluznice a hran. Skluznice by měly být hladké a bez hlubokých rýh, hrany ostře nabroušené (to je pro bezpečné lyžování ještě důležitější než stav skluznice). Pokud nevíte, jak se o lyže co nejlépe postarat, svěřte je do rukou odborníků z lyžařských servisů.

    Chcete-li se o údržbu svých lyží starat sami, zde je pár rad, jak na to. Ze všeho nejdříve upevněte lyže do svěráků skluznicí nahoru. Před jakýmkoli zákrokem musíte lyže očistit, nejlépe nastříkáním smývače vosků. Přípravek nechte působit několik minut. Potom skluznici důkladně vytřete dosucha čistým hadříkem a prohlédněte, zda není poškozena. Jsou-li ve skluznici rýhy, zapalte svíčku a dírky zakapte rozteklým voskem. Hlubší poškození neopravujte najednou, ale zakapte, nechte chvíli vychladnout a postup opakujte ještě jednou.
    Jak už bylo řečeno výše, broušení hran je nesmírně důležitá věc. Hrany byste měli důkladně prohlédnout a pilníkem zarovnat větší poškození, která zpravidla bývají v oblasti pod vázáním. Po odstranění těchto hrbolků hranu zlehka přebrušte jemným brusným papírem, který můžete omotat kolem pilníku. Pilník musí být veden rovnoměrnými a dlouhými tahy ve směru od špičky k patě lyže. Abyste nabrousili i boční hrany, musíte lyži otočit o 90°. Pracujte opět rovnoměrnými a dlouhými tahy od špičky k patce. Po broušení vyčistěte skluznici čisticím papírem navlhčeným ve smývači vosků a vykartáčujte ji silonovým kartáčem. Čištění provádádějte v obou směrech.

    Po nabroušení následuje navoskování lyží, nejlépe za horka. K nanášení stačí žehlička, kterou vosk zažehlíte. Po navoskování nechte skluznici vychladnout a přebytečný vosk následně odstraňte plastovou stěrkou. Skluznici můžete na závěr přeleštit čisticím papírem nebo kartáčem.

  • Na horách:

    - Lyže mažte alespoň každý druhý den.

    - Pro volbu vosků platí: čím je sníh zmrzlejší, tím tvrdší vosk volíme. Naopak u vlhkého až mokrého sněhu volíme měkké (až tekuté) vosky.

    - Skluznici musíme mazat i v tom okamžiku, kdy je špinavá či suchá.

    - Broušení je nutné po jízdě na sjezdovce, kde se vyskytovaly kameny, tvrdý či zledovatělý podklad.
  • LEKCE ČTVRTÁ: Základy lyžování
    Dnes se naučíme, jak se správně manipuluje s lyžařskou výzbrojí a pak se konečně vydáme na svah. První věcí, kterou si musíte osvojit, je udržení rovnováhy. A kdyby vám to náhodou hned nešlo, na závěr pro vás máme pár tipů na téma padání.

    Manipulace s lyžařskou výzbrojí

    Dříve než se vydáme na sjezdovku, měli bychom být schopni správné manipulace s lyžařskou výzbrojí. To znamená:

  • Svazování lyží

    Lyže svazujeme pomocí řemínků u špiček a u patek, skluznicí k sobě.

  • Nošení lyží a holí

    Lyže nosíme v jedné ruce před tělem špičkami nahoru, nebo na rameni špičkami dopředu. Vázání je v tomto případě za ramenem. Hole nosíme zpravidla ve druhé ruce.

  • Připínání a odepínání lyží

    při připínání lyží na svahu dbáme na to, aby lyže byly položeny do vrstevnice. Jako první připneme lyži nižší a následně vyšší. Na hodně strmém svahu připínáme nejdříve lyži vyšší, obrátíme se o 180° a připneme druhou lyži. Při odepínání na svahu odepneme nejprve lyži vyšší, potom nižší.
  • Postoje na místě

    Základní postoj vyžaduje lyže v rovnoběžném postavení, vnitřní hrany jsou 10-15 cm od sebe. Hmotnost těla je rovnoměrně rozdělena na obě lyže. Dolní končetiny mají být mírně pokrčené a trup lehce předkloněný, hlava vzpřímená. Hole by měly směřovat šikmo vzad.

    Nácvik udržení rovnováhy je jedním z prvních krůčků, které se musíme naučit. Obujeme si obě lyže a na místě pohybujeme trupem dopředu, dozadu a do stran. Dále zkusíme dřepy a podřepy, zapojíme i paže (předpažení, zapažení, upažení atd.). Neméně důležité je vyzkoušet předsouvání jedné lyže vpřed a vzad, přenášení váhy z pravé lyže na levou, zvedání jedné lyže, zvedání špičky a patky.

    Obraty na rovině

    Obrat je sice jednoduchou záležitostí, avšak dá se provádět různým způsobem.

  • Obrat přešlapováním přívratem

    Střed otáčení tvoří špičky, kolem kterých se otáčíme opakovaným přemisťováním jedné lyže do přívratu a přisouváním druhé.

  • Obrat přešlapováním odvratem

    Zde tvoří střed otáčení patky, kolem kterých se otáčíme jako v předchozím cvičení. Můžeme tento cvik zkusit i bez opory (hůlek).

  • Obrat přednožením

    Jednu hůlku zapíchneme u patky vnitřní lyže (vzhledem ke směru otáčení), druhou u špičky vnější lyže. Vnitřní napnutou nohu přednožíme, aby se patka lyže lehce dotýkala země. Lyži zvrátíme do protisměru, takže špička vnitřní lyže se dostane k patce lyže vnější. Na obrácenou lyži přeneseme váhu a rovnoběžně ji připojíme. Současně přemístíme i vnější hůlku.

    Obraty na svahu

  • Obrat přednožením ke svahu

    V základním postoji na vrstevnici zabodneme vyšší hůlku pod vyšší lyži, nižší hůlku pak pod nižší lyži mezi botu a špičku lyže. Přeneseme hmotnost těla na nižší lyži a opřeme se o hole. Nižší hůlku zapíchneme ke svahu nad špičkou stočené lyže a nižší odlehčenou lyži připojíme. Obrat přešlapováním odvratem – provádíme z postoje na vrstevnici, hole zapíchneme u patek lyží a čelem ke svahu přešlapujeme. Tento obrat se používá zejména při výstupech.

  • Obrat přešlapováním přívratem

    Lyže přivracíme špičkami ze svahu. Opíráme se o hole zapíchnuté před špičkami lyží. Obrat se používá před zahájení sjezdu nebo při obratu o 180°.

  • Obrat přednožením od svahu

    Tento obrat je vhodný pro mírný a nepříliš hluboký svah. Postupujeme ze základního postoje na vrstevnici. Vyšší hůlku zabodneme nad vyšší lyži a opřeme se o ni. Po stočení nižší lyže do protisměru přeneseme hmotnost těla na tuto lyži a přemístíme vyšší odlehčenou lyži. Hole přemístíme do nového základního postoje.

    Pády a vstávání

    Pády jsou nedílnou součástí lyžování. Abychom předešli zbytečným úrazům, je nutné umět správně padat a vstávat. Hole držíme při pádu co nejvíce od těla a nohy necháme uvolněné. Padáme-li dozadu, natočíme trup tak, aby se do kontaktu se sněhem dostala co největší plocha těla. Pokud vypne vázání, není žádný problém vstát. V opačném případě se zvedneme za pomoci holí.
  • LEKCE PÁTÁ: Pohyb na lyžích
    Milí učedníci, pozor! Dnes se konečně trochu povozíme! Pro začátek se naučíme několik základních postupů, jak dostat lyže do pohybu na rovině i na svahu a jak je posléze zastavit jinak než pádem. A nahoru samozřejmě nebudeme šlapat, ale s plnou parádou se svezeme na vleku!

    Manipulace s lyžařskou výzbrojí

    Dříve než se vydáme na sjezdovku, měli bychom být schopni správné manipulace s lyžařskou výzbrojí. To znamená:

    Na rovině

    Jsou tři základní způsoby, jak dostat lyže na rovině do pohybu:
  • Skluz na obou lyžích pomocí odpichu holí:

    Lyže jsou v rovnoběžné poloze a hole jsou zapíchnuté před vázáním. Lyže uvedeme do pohybu střídavým nebo současným odpichem.

  • Chůze na lyžích:

    Chůze na lyžích se příliš neodlišuje od chůze bez lyží. Rozdíl je však v tom, že nohu nezvedáme, nýbrž ji suneme vpřed. O hůl, kterou zapichujeme v úrovni vázání, se opíráme.

  • Bruslení na lyžích:

    Chceme-li dosáhnout větší rychlosti na rovince nebo v mírnějším kopci, přeneseme hmotnost těla na jednu lyži. Druhou odlehčenou lyži mírně zvedneme a vytočíme do odvratu. Potom se odrazíme z vnitřní hrany zatížené lyže a odlehčenou lyži položíme na sníh. Nakonec na ni přeneseme váhu a vytočíme do odvratu. Opakováním tohoto postupu docílíme techniky zvané bruslení.

    Na svahu

    Dříve než se začneme učit samotné oblouky, měli bychom zvládnout jízdu po spádnici a sjíždění šikmo dolů. Vždy začínáme základním postojem, kdy je hmotnost těla rovnoměrně rozložena na obě lyže, které jsou od sebe vzdáleny cca 15 cm. Kolena by měla být mírně pokrčená. Smyslem tohoto cvičení je zvyknout si na pocit klouzání po sněhu. Při sjíždění po spádnici jedou lyže po plochách rovnoběžně vedle sebe. Oproti tomu při sjíždění šikmo svahem jedeme po vyšších hranách a hmotnost těla je převážně na nižší lyži. Vyšší noha i tělo jsou vysunuty vpřed.

    Brždění a zastavování

    Na začátku brzdí většina lyžařských učedníků jen dvěma způsoby – pádem nebo pluhem. Pokročilejší pak mohou zastavit tzv. vzpříčením pluhu.

  • Brždění pluhem:

    Do pluhu se dostaneme vytlačením kolen vpřed a zároveň dovnitř, přitom odlehčíme patky lyží do stran. Brzdící účinek se reguluje velikostí přívratu – čím je větší, tím pojedete pomaleji. Paže jsou volně podél těla a hole směřují šikmo vzad. Hmotnost by měla být rozdělena rovnoměrně, jinak se lyže začnou stáčet do stran.

  • Zastavení vzpříčením pluhu:

    Když jsou při jízdě po spádnici lyže v pluhu, přeneseme váhu na jednu lyži a odlehčenou lyži ve vzduchu přisuneme k jedoucí lyži. Pohybem těžiště a dolů a pomocí rotace trupu uvedeme lyže do smýkání kolmo na spádnici. Smýkáme až do úplného zastavení. Totéž můžeme provést z rovnoběžného postavení lyží.

    Odšlapování

    Odšlapování jistě všichni znáte z jakýchkoli závodů na lyžích. Závodník hned po odstartování uplatňuje tuto techniku, aby dosáhl co největší rychlosti, což vyžaduje výrazné vedení zatížené lyže po hraně.

    Při sjezdu snížíme postoj a přeneseme hmotnost těla na nižší lyži. Odlehčenou vyšší lyži zvedneme špičkou nad sníh a odvrátíme. Poté ji položíme do nového směru a současně se odrážíme od hrany nižší lyže směrem vpřed a vzhůru. Hmotnost těla přenášíme na vyšší lyži, ke které přisuneme lyži nižší. V okamžiku odrazu si můžeme pomoci hůlkami, leč zpočátku není potřeba zas až taková rychlost.

    Jízda na vleku

    Pro vyznavače zimních sportů jsou jistě nejpohodlnější lanovky. Ale většina zimních středisek je vybavena jen vleky typu kotva nebo poma. Při nástupu na vlek máme hůlky ve vnější ruce, aby se nepletly při chytání vleku. Talíř nebo kotvu umístíme pod hýždě a v uvolněném vzpřímeném postoji se necháme táhnout. Pozor – v žádném případě si nesedejte!!!
  • LEKCE ŠESTÁ: Oblouky I
    Jezdit "šusem" umí opravdu každý; ne každý to umí pod kopcem zastavit. Mnohem bezpečnější a samozřejmě také elegantnější je využívat při jízdě techniky oblouků. Předpokladem pro zvládnutí oblouků je přenášení váhy z lyže na lyži a správné pohyby kolenou, pánve a trupu.

  • Vlnovka

    Dříve než přistoupíme k nácviku základních oblouků, je dobré naučit se tzv. vlnovku. Nácvik vlnovek doporučuji na mírných svazích, kde je terén upraven. Nacvičujeme bez pohybu paží a zahajujeme jej vždy ze sjezdu po spádnici, abychom usnadnili točení lyží.

    Vlnovku začínáme v základním sjezdovém postoji (viz. lekce čtvrtá) s důrazem na koordinaci pohybu nohou (v kolenou) s pohybem pánve a trupu. Při zahájení přeneseme hmotnost těla na lyži, na které chceme zatáčet.
  • Kolena jdou směrem dolů, dovnitř a dopředu za současného pohybu pánve. Vnitřní bok je posunut vpřed a trup mírně odkloněn. Tyto pohyby jsou důležité a rozhodují o změně polohy lyží z jejich ploch na hrany. Dále pak ve spojení s přenášením hmotnosti těla z lyže na lyži vytvářejí předpoklad pro uvedení lyží do pohybu.

    Během vedení oblouku pokračujeme v započatých pohybech dále, což se projeví větším hraněním a snižováním těžiště těla ve svislém směru. Když chceme vlnovku ukončit, zahájíme opětné zvyšování těžiště těla, které končí jeho návratem nad lyže, tedy do výchozí polohy, ze které můžeme přejít na další vlnovku.

  • Základní kročný oblouk

    K nácviku základního kročného oblouku přistupujeme až po zvládnutí mírné vlnovky nebo po zvládnutí oblouků v pluhu. Pokud plynule přecházíme od nácviku vlnovek k základnímu kročnému oblouku, neprovádíme nic jiného než to, že zdokonalujeme pohybovou činnost, která již byla zmíněna při nácviku vlnovek. Nově se naučíme synchronizovat pohyb paží s dolními končetinami pomocí hůlek.

    Oblouk zahajujeme ze sjezdu po spádnici přenesením hmotnosti těla na (budoucí) vnější lyži (tzn. chceme-li zatočit vlevo, přeneseme váhu na pravou lyži). Současně tlačíme kolena shora dolů, dovnitř a dopředu tvořeného oblouku. Tento pohyb doplníme mírným vkloněním pánve, což kompenzujeme odklonem trupu (viz. foto). Vnitřní lyže se mírně předsouvá, vnitřní bok se pohybuje vpřed.

    Pohybová činnost se dále projevuje snižováním těžiště těla a jeho pohybem mimo lyže. Když je snižování těžiště dokončeno, okamžitě musí nastoupit jeho zdvihání, tj. návrat těžiště těla nad lyže. Vnější paže s holí se přitom pohybuje vpřed. V okamžiku, kdy je zdvihání dokončeno, končí pohyb (vnější, v našem případě tedy pravé) paže zapíchnutím hole do sněhu. Těžiště těla je opět nad lyžemi a přecházíme do dalšího oblouku. V přechodu mezi oblouky dochází k přenesení hmotnosti těla z lyže na lyži a k výměně boků. Těžiště se ve vertikálním směru nepohybuje.

    Nejčastějším problémem, který při nácviku vzniká, jsou potíže s rovnováhou na vnější lyži. Příčinou je nedůsledné zatížení vnější lyže ve fázi zahájení, vedení a ukončení oblouku. Další chyba vzniká ve fázi vedení oblouku, kdy je těžiště těla vzadu – v záklonu. Příčinou bývá nedostatečné zatížení lyží v jejich přední části. Měli bychom se více zaměřit na důrazný pohyb kolen dovnitř a dopředu ve fázi vedení oblouku se současným vkloněním pánve a mírným odklonem trupu.
  • LEKCE SEDMÁ: Oblouky II
    V minulé lekci jsme se naučili základní kročný oblouk. Dnes tento styl trochu vypilujeme a naučíme se zvládat i jeho další varianty. Ti, kteří mají rádi sjezd a rychlejší jízdu, by se měli obzvláště zaměřit na dlouhý kročný oblouk. Naopak lyžaři, kterým se líbí spíše jízda v obloucích, by se měli naučit především krátké kročné oblouky.

  • Střední kročný oblouk

    Provedení středního kročného oblouku se liší od základního oblouku vyšší rychlostí, kvalitnějším a dynamičtějším pohybem kolen, pánve, trupu a paží, také však zrychlením fáze zdvihu těžiště. Nácvik se provádí nejprve po vrstevnici na dobře upraveném terénu. Postupně se zvyšuje rychlost a stupňuje obtížnost, až nakonec můžete přejít k jízdě po spádnici (tedy přímo z kopce dolů).

    Při zahájení oblouku je důležitý současný pohyb dolních končetin (v kolenou) a pánve směrem dovnitř a dopředu. Trup se přitom odklání. Vnitřní lyže je při zahájení a vedení oblouku částečně odlehčená a zajišťuje rovnováhu těla.
  • Oblouk vede vnější zatížená lyže jedoucí po vnitřní hraně.Současně se zvyšuje odklon trupu. V okamžiku, kdy se těžiště těla dostane nejníže, je přiklonění kolen, vklonění pánve a odklon trupu největší.

    Nejčastější chyby: Zahájení oblouku opačným pohybem těla, příliš rozmáchlé pohyby paží, zvedání špičky vnitřní lyže nad sníh, opožděná výměna boků v přechodu mezi oblouky.

  • Krátký kročný oblouk

    Východiskem pro nácvik krátkých kročných oblouků je střední kročný oblouk. Není správné snažit se hned o zvládnutí velmi krátkých oblouků v rychlém rytmu. Oblouky se zkracují postupně a rytmus se zrychluje, až když dobře zvládneme vedení lyží bez přílišného smýkání stranou. Při nácviku se klade důraz na vedení lyží v obloucích.

  • Dlouhý kročný oblouk

    Délku středního kročného oblouku prodlužujeme. Lyžař, který jede rychlostí 50-70 km/h, v podstatě jen aplikuje techniku středního kročného oblouku ve vyšší rychlosti. Dlouhé oblouky jsou charakteristické plynulostí a jemností. Přenášení hmotnosti těla a další pohyby jsou prováděné na delší dráze, tudíž má lyžař i více času. S ohledem na poměrně vysokou rychlost jízdy je třeba dbát na opatrnost a procvičovat oblouky na dostatečně širokých a bezpečných svazích, s ohledem na ostatní lyžaře.
  • LEKCE OSMÁ: Oblouky III
    Dnes se naučíme oblouky na základě techniky kročných oblouků, kterým jsem se věnovali v předešlých dvou lekcích. Tyto oblouky jsou vhodné při sjíždění v náročnějších terénních a sněhových podmínkách, tedy především v hlubokém či těžkém sněhu nebo naopak na tvrdém a zmrzlém povrchu. Zkrátka všude tam, kde se necítíme moc jistě. Tyto oblouky umožňují změnu směru jízdy v pomalé rychlosti, a tak je ocení i všichni vyznavači pomalé jízdy.

  • Oblouk ke svahu

    Používá se obvykle při jízdě v terénu, když chceme zmírnit rychlost jízdy při sjezdu šikmo. Při sjezdu se přenese hmotnost těla na nižší lyži.
  • Vyšší bok a vyšší lyže jsou mírně předsunuty. Nesmíme zapomenout na pohyb kolen, který směřuje dovnitř a dopředu tvořeného oblouku za současného odklonu trupu a mírného vklonění pánve. Lyže se tím uvedou do točení a oblouk je zakončen vyjetím do vrstevnice a zastavením.

  • Oblouk v pluhu

    Před nácvikem oblouků v pluhu byste již měli umět sjíždět v klouzavém pluhu a bezpečně v pluhu zastavit. Při jízdě v pluhu po spádnici zatížíme jednu lyži s následným pohybem kolena dovnitř a dopředu ve směru budoucího oblouku. Tato lyže se stává vnější zatíženou lyží (lyží vedoucí), kterou uvádíme do točení. Další průběh je charakteristický plynulým snižováním těžiště těla. Nadále je zatěžována vnější lyže. V momentu maximálního snížení těžiště následuje jeho zvyšování. To má za následek dokončení oblouku a my můžeme přejít k dalšímu.

    Dalším typem oblouku v pluhu je tzv. oblouk v dynamické formě. Jde o oblouk umožňující jízdu ve změněných terénních podmínkách. Rozdíl je ve větší rychlosti a ve větším důrazu na vnější lyži. Pluhové postavení lyží je otevřenější – špičky lyží leží více u sebe.

  • Oblouk z přívratu vyšší lyží

    Tento oblouk také umožňuje jízdu za špatné viditelnosti a/nebo se zátěží. Oblouk zahajujeme vysunutím lyže do přívratu s následným přenesením hmotnosti těla. Lyže se začne uvádět do točení pohybem kolena nad zatíženou vnější lyží – shora dolů, dovnitř a dopředu tvořeného oblouku. Další postup je stejný jako v předešlých případech, tzn. snižování a zvyšování těžiště. V průběhu zvyšování těžiště vysunujeme odlehčenou lyži do přívratu za současného píchnutí hole do sněhu. Přechod z jednoho oblouku do druhého je charakteristický dokončením přenosu hmotnosti těla ze zatížené vnější lyže na lyži v přívratném postavení. Zároveň probíhá výměna boků, vnitřní lyží pohybujete vpřed.
  • LEKCE DEVÁTÁ: Oblouky pro pokročilé
    Po zvládnutí techniky kročných oblouků můžeme přistoupit k nácviku oblouků snožných. Rozdíl mezi kročným a snožným obloukem je v poloze lyží. Zatímco u kročného oblouku jsou lyže mírně od sebe, což umožňuje lepší koordinaci pohybu dolních končetin a přenášení hmotnosti těla, ve snožném oblouku bychom měli držet lyže co nejvíce u sebe a při oblouku vnější lyži zatížit a vnitřní předsunout. Této techniky se využívá při jízdě v prašanu a v náročnějších terénních podmínkách.

  • Základní snožný oblouk

    V průběhu sjezdu šikmo dolů zahájíme plynulé snižování těžiště těla společným pohybem kolen, pánve a trupu. V okamžiku, kdy se kolena a pánev přikloní ke svahu musíme zahranit, zapíchnout hole do sněhu a mírně se odrazit z hran lyží. Pokračujeme v aktivním otáčení lyží pohybem kolen a pánve dovnitř a dopředu uskutečňovaného oblouku. Vedoucí lyží v oblouku je lyže vnější.
  • Vnitřní bok a vnitřní lyže jsou mírně předsunuté. V okamžiku snižování těžiště těla dochází k pohybu vnější paže s vykývnutím hole šikmo vpřed. Při ukončení oblouku dokončíme snižování těžiště těla pohybem dolních končetin v kolenou směrem dopředu a ke svahu. Tím jsou vytvořeny podmínky pro zapíchnutí hole do sněhu, zahranění a mírný odraz z hran lyží. Cvičíme v pomalé rychlosti na mírném upraveném svahu.

  • Střední snožný oblouk

    Při nácviku se průběžně přechází od základního ke střednímu snožnému oblouku. Sérii napojovaných oblouků zahajujeme opět ze sjezdu šikmo. Pohyb při sjezdu je shodný jako u základního snožného oblouku. Pro zahájení využíváme odrazu z hran lyží a opory holí. To nám umožní odlehčit lyže a uvést je do točení. Klíčovými body jsou: odraz z více zatížené lyže, plynulé napojování oblouků s menším rozsahem pohybu těžiště těla ve svislém směru, plynulé snižování před odrazem a rychlejší zvýšení po odrazu. K častým chybám patří například rozjíždění lyží při odrazu nebo poloha těžiště těla vzadu při odrazu z hran.

  • Krátký snožný oblouk

    Postupným zkracováním středního snožného oblouku automaticky dospějeme ke krátkému. Mění se rychlost napojovaných oblouků. Pozor na pohyb paží, který vychází pouze z pohybu zápěstí. Trup je stále v jedné poloze. Běžnými chybami je například smýkání lyží ve vedení a ukončení oblouku, či zapíchnutí hole do sněhu v průběhu zdvihu těžiště těla.

  • Dlouhý snožný oblouk

    Oblouky vycházejí ze středních snožných oblouků, které se pouze postupně prodlužují. Nejčastější chyby: vedení a ukončení oblouku je provedeno "nadvakrát"; v průběhu vedení oblouku se lyžař zvedne a v závěru oblouku se sníží a zahraní; naklonění těla do oblouku; nedochází k odklonu trupu od svahu ani přiklonění kolen a pánve ke svahu.
  • LEKCE DESÁTÁ: Jízda při zhoršených podmínkách terénu
    Každý lyžař, ať už pokročilý nebo začátečník, může být kdykoli a kdekoli překvapen nepříznivou kvalitou terénu. Zde nabízím pár rad, jaké oblouky v takovém případě použít.

  • Oblouk s přeskokem

    Oblouky s přeskokem jsou vhodné při sjíždění v hlubokém mokrém sněhu, na ledové krustě nebo na strmých svazích. Přechod z oblouku do oblouku je zahájen odrazem z hran lyží směrem nahoru a šikmo vpřed. Odraz je podpořen oporou o hůl a mírnou rotací pánve.

  • Oblouky pro přejíždění vln – "boulí"

    V obloucích, které se používají na boulích, je velice důležité rychlé pokrčení nohou v kolenou a posléze jejich rychlé natahování. Zároveň musíte udržet vyvážené postavení trupu: nesmí docházet k předklánění (při nájezdu na bouli), ani k zaklánění (při přejezdu prohlubně).
  • Technika oblouků vychází z krátkého snožného oblouku, avšak podstatným způsobem se zvětšuje rozsah pohybů – pokrčování dolních končetin na vrcholu vln a jejich napínání po přejezdu. Trup je vzpřímený a ve vyváženém postavení, těžiště těla ve vertikálním směru je nejníže a lyže jsou zahraněny.

  • Oblouky v hlubokém sněhu

    Tento typ oblouků lze použít při jízdě v hlubokém sněhu prachovém, péřovém, nafoukaném nebo na ledové krustě. Při jízdě v hlubokém těžkém sněhu zvětšíme vertikální pohyb těžiště, které se posunuje mírně vzad. Tím se odlehčí přední část lyží, které by se jinak zabořily. Je nutné dbát i na užší stopu. Při příliš velkém oddálení lyží totiž často následuje pád. Při jízdě v čerstvě napadaném sněhu s tvrdým podkladem můžeme použít krátkého kročného nebo snožného oblouku. Těžiště je zde také posunuto více vzad a hmotnost těla je rovnoměrněji rozložena na obě lyže.

    Obvyklou chybou při jízdě v hlubokém sněhu bývá nízká rychlost, nevhodný rytmus napojovaných oblouků a přílišné vyjíždění oblouků k vrstevnici. Pokud se propadne jedna nebo obě lyže, je příčinou nedostatečně plynulé a nerovnoměrné zatěžování lyží.

  • Jízda na zledovatělém nebo na velmi ztvrdlém sněhu

    Jízda na zledovatělém sněhu není nikdy jednoduchá a estetika stylu musí mnohdy ustoupit účelnosti. Uskutečňování oblouků klade značné nároky na správné technické provedení a v podstatě se podle něho dá hodnotit um a výkonnost lyžaře (byť někdy je to i otázka technického vybavení). Na tomto povrchu se mohou uplatnit kročné oblouky s maximálním zatěžováním lyží a hraněním.
  • [TISCALI - Helena Zapadlová]
    http://www.tiscali.cz